Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
operace bude v září 🙂
V tom kalupu jsem zapomněla připsat jak dopadl telefonát s Motolem: Díky Vierenko za připomenutí. No tak výsledky magnetické rezonance nevím, prý mi je pošlou tak jsem říkala, že jsem čekala jestli mi odpoví na to jestli tam je píštěl a my máme dál pokračovat v antibiotikách a nebo tam není a my je můžeme vysadit, evidentně se mu nechtěli vytahovat papíry 🙂 tak prý je máme dávat dál, musíme tam na kontrolu kde nám dají papíry k operaci, která má být okolo 20 září. Je to tak jak jsem si myslele že nám to v červnu neklapne a o prázdninách si nechávají místo na důležité zákroky v době dovolených což chápu. Jen mě to štve s těma antibiotikama, možná to vůbec nemá a cpu ho tím zbytečně, ale musím. Kontrola v červnu mi také svým způsobem příjde zbytečná to už jsme tam takhle jednou byli jen se zeptali jak to zvládáme a jestli je to ok, klukovi to ani nerozdělali, no tak si tak říkám když jsem tak dobrá na pochopení zprávy o mag.rezonanci, proč mi i papíry o operaci nepošlou :-))) má to spíš vyznít ironicky, já se nezlobím ani nenadávám po tom včerejším zápřahu nejsem schopna, tak to vlastně vítám jako výhru…..jen mě trochu zaráží že nekouknul na výsledky jestli ta operace vůbec jde provést,,,,no v červnu tam jedem tak třeba budem moudřejší…už si zvykám že motol ja tak trochu malej kocourkov, ale zaplať pánbuh plněj šikovnejch doktorů na ruce a moc se těším až nám ty oerace provedou….ostatně jak se říká když nejde o život tak jde o h…..tak co se budu čílit žeeeee
Co není může být…
Potká Tě štěstí v podobě sportky,kouzelného dědictví od neznáme tetičky:)
Já vím zas kecám. Je to těžký,když máš pocit,že nezvládáš a tolik bys toho chtěla udělat.Ale zavděčit se všem,prostě nejde.
Jak to tak pozoruju časem,měla by si trošku slevit z nároků na sebe nebo Tě to pohltí.
Samozřejmě, že doktor musí říct – tohle teď dělat nemůžu, musí ale taky říct, kdy to udělá on nebo někdo jiný. To, z čeho jsem zděšená, je, že některé věci nejde udělat prostě nikdy. A ten, komu do telefonu říkám – nemám čas, si myslí něco takového jako Bamiska – nechce se jí… Pro tohle jsem to napsala, brnklo to na tu mojí přetíženou strunu současnosti. Ona má každá práce něco, to víme všichni. Ale nemocných lidí prostě neubyde jen proto, že já mám s nimi víc práce, než stíhají 2 lidi…
A můžu si aspoň představovat, jak bych si to zařídila, kdybych měla svoji ambulanci, že jo? :))) To si ještě můžu dělat iluze, aspoň něco…
Právě proto vše bych Vaší práci nezvládala.
Já to znám jen okrajově.Cestující za okýnkem,telefón na uchu.Seknu se,nic se nestane,papír se hodí do koše,cestujícímu se omluvím a okecám.
No popravdě jak čtu Tvojí praxi nevycházím ze šoku.Přece stačí říct do telefonu,promiňte voláte pravdu nevhodně.Stalo se mi to taky několikrát,pocit z toho nebyl semtam příjemný,ale omluvila sem se a zavěsila.A teď když musím volat:nezdržuju,máte chvilku a počítám s tím,že i nebudou mít čas na mě.No a teď,když to čtu z tý druhý stránky volat nebudu.Je fakt,že já moc nevolám,jen když sestra řekne:zavolejte si.A to začínám:měla sem volat,nezdržuju?
Takže Virenko,přeju Ti co nejmíň problémů a co nejmíň pacientů nedočkavých a hrrr, teď hned.
Je fajn,že si nám to tu tak vyložila.Možná kdyby se to dalo dál,ubylo by Vám těch telefonátů o moc víc.
A Bami,čas letí.Za týden červen a než proberem vysvědčení všech dětí tady,dovolený,začátek školy další budete to mít za sebou:) Vždyť vem,že nedávno se tu velikonoce probíraly…
Bamisko, než se naděješ, bude září tady… chci tím říct, že to, co se v tuhle chvíli zdá být v nedozírné dáli, tu bude co by dup… však sama dobře víš, jak rychle se dokážou překulit letní prázdniny…
Hlavně, ať je malý zdraveý a v pořádku, ať zesílí a nabere váhu a Ty budeš mít taky dost času se “připravit“.
Virenko, úplně Tě chápu a dávám Ti za pravdu –
Bamiska nám to jistě promine – to, co píšeš, se mi stalo jako pacientce – byla jsem u doktorky a ta vyřídila během mé návštěvy čtyři telefonáty a dvojí vyrušení od sestry – měla jsem pocit, že mě (mou osobu) už vůbec nemůže vnímat…
Vím, že to není jednoduché, přesto – nikdo jiný v tu chvíli rozhodnout nemůže – co teď, co potom, co počká. To si musí každá doktorka sama…
Bamisko, já vím, že sis prostě povzdychla a věř, že to chápu, bohužel nejen z pozice mámy :((. Nepsala jsem to předchozí z pozice obhajoby, ale z pohledu zděšeného člověka. Ono to samozřejmě pár let trvá, není to něco nového, ale když si vezmu, že běžný člověk nemá kontakt se zdravotnictvím nijak pravidelný, tak ten to vůbec nevidí… Já když jsem dneska při pátém telefonátu při jediné pacientce té volající řekla, že musí přijít, protože po telefonu nemám čas ordinovat, byla určitě taky dotčená – ale víc byla dotčená ta, co seděla při hovoru vedle mě a jejíž čas to byl, a ty, co seděly venku a nechápaly, proč tam proboha je někdo 20 minut… Ale ono prostě není možné při hovoru zavřít počítačovou kartu sedícího pacienta, hledat toho, kdo volá, hledat v ní zápisy, na které se ptá a přemýšlet, jaký závěr udělat, to všechno s rizikem, že si do toho telefonu vůbec nebudeme rozumět. A to je přitom úplná prkotina… Když jsem po porodu a přivezou mi akutní stav, který musí hned na sál, kdo to proboha má jít prohlédnout, rozhodnout, zařídit? Který nemocný má přednost?? Tím odpovídám i Hanině – ono to rozhodnutí o způsobu a času operace by měl dělat ten, kdo dítě zná. Ten tam ovšem asi nebyl v sobotu = první zádrhel, to snad ale chápeme všichni. Hovor pravděpodobně přišel v nevhodné chvíli = druhý zádrhel, který ovšem už tak pochopitelný nebývá. Protože ten, kdo volá, nevidí a netuší, z čeho doktora vyrušil a co on zrovna dělá… Dávají mi přenosný telefon do ruky i při gyn. vyš. nebo dokonce na porodní sál – nejen že se to těm ženám moc nezdá, ale umíte si představit, jaké asi mohu mít soustředění ve chvíli, kdy se něco děje a od volajícího nevidím ani řádek dokumentace?
Tak, to jsem si povzdechla zase já. A vůbec ne obhajobně, jsem bezradná a vím, že nemám řešení, protože prostě chybí další ruce a hlavy, aby se člověk věnovat mohl. Spánková deprivace rozhodně situaci nevylepšuje, čím jsem starší, tím hůř snáším i jedinou neprospanou noc v týdnu, a že jich je v průměru 2-3, a není to kdy dospat a nahradit, den nenafoukne nikdo… jsem ospalá už teď a jdu do práce na 48 hod., tak doufám, že nemocní budou chodit postupně a ne jak bývá zvykem po deseti naráz :)) – to jen k mírnému odlehčení, ach jo 🙂
No vidíš Virenko,tenhle pohled na věc by mě nenapadl…
Já vždy myslela čím dřív,tím líp.
Je fakt,že v našem zdravotnictví je to na pokraji zhroucení a Vás pár doktorů ,jako si i ty to nevytrhne,ať se snažíte sebe líp.Však jsem to viděla na vlastní oči tady u nás v nemocnici.Popravdě žasnu ,jak to zvládají ty šichty,problémy.Člověk potřebuje párkrát za čas “nakouknout“ pod pokličku,aby pochopil,že nemají na růžích ustláno a já osobně,abych si vážila své práce,která je nárazová.Pochybuju,že bych zvládla být ve fofru celou šichtu.
Jenže nám obyč smrtelníkům opravdu by stačilo mít ten pocit,že doktor, ač má všeho nad hlavu by mohl říct pár informací hned.Vždyť tomu nerozumíme,stačí říct:je moc brzo na nějaký závěry,ale může i nemusí,pokaždé se to vyvíjí jinak,atd.
Jen,aby pacient neměl pocit,že otravuje.Chápeš jak to myslím.Okecat stylem : vlk se nažral a koza zůstala celá.
vierenko jen nám to obhajuj a bojuj, já za učitele také sekám kolem 🙂 to víš já na to koukám jako mamina a opravdu je to někdy prostě k nasr… ale to říkám s úsměvem, jsem ráda že nám to objasníš i z druhé strany a pak si to člověk dovede trochu představit…jen prostě mi to příjde někdy na hlavu postavené….njdřív mi řekl, že se při pobytu dohodneme co a jak s operací, pak mi daj do zprávy že si mám zavolat, no a ve finále zavolání bylo zbytečné 🙂 musíme osobně….no ale neva stejně se to neuspěchá, jen jsem se těšila, že aspon nějaká informace bude a ono nic…no a ty antibiotika mě mrzí….no a do roka to zanořují, ale asi se to také trochu odvíjí od velikosti miminka….protože říkali, že za tři měsíce po té první operaci by mu to zanořili, ale to se mohlo od té doby zase změnit 🙂
patko to se blíží, bude to posun k našemu vyzdravění do finiše pak bude ještě daleko, ale raději pomalu než vůbec…
bami tak ať vám to v září dobře dopadne.
No už se to pomalu blíží.
Hanino, u těchhle operací nejde jen o čekání na termín, jde i o správný věk dítěte, nevyplatí se na operace moc spěchat a musí na sebe ve stanoveném časovém rozestupu navazovat… Zanořovací operace se dřív jak v roce nedělaly nikdy, co si tak pamatuju, ale já už jsem ze školy spoustu let.
Holky, není to asi o přístupu lékařů, ono to tak může vypadat. Je to víc o jejich velmi malém počtu, ubývá jich i v těchhle prestižních nemocnicích. Když doktor nestíhá, nemá žádnou jinou možnost… dělá, co může, a když už není nikdo, kdo by naskočil jako další, vypadá to potom zvenku nějak takhle :(. ve školství to lidé vidící do problému vidí určitě hodně podobně taky, ale ze zdravotnictví já jsem zděšená víc, jsem deformovaná podstatou svého chirurgického oboru, protože bohužel, téměř denně jde o život :(.
mari co ti budu říkat mě taky, ale nepomůžu si…