Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
JSME DOMA Z MOTOLA
Tak konečně mám chvilku tak písnu jak s náma bylo. Ve čtvrtek nás přijali a byli jsem na vyšetření píštěle pod rentgenem, byl šikulka a ani neplakal. V pátek nás čekala magnetivká rezonance, horor pro mě byl že v půl druhé jsem mohla nakojit naposledy, v půl 4 dát čaj a pak nic…samozřejmě se vzbudil v pět na své oblíbené kojeníčko a mamka mu nic nedala….no skončila jsem na chodbě s kočárkem a do osmy jezdila, ale byl protivnej…..na MR malého dávali do celkové anestézie,, šmudlíka mohla jsem si ho tam položit a být u toho jak ho uspávali….no a od 9 začalo takové peklíčko….jak ho po zákroku probrali tak brečel,kroutil se , mlátil rukama jak to šlo, sice mu dali nějaké uklidnovadlo aby se dospal, ale nezabralo, jen zblbnul, na ruce, v kočárku nemohla jsem ho uspat, šmudlík ani neudržel ani dudlíček vypadával mu, oči v sloup…po hodině mu ho dali znova a nic nepomáhalo…po dvou hodinách breku jsem mu mohla dát čaj, a po třech nakojit….postupně se to zlepšovalo, na chvili usnul vzbudil se s brekem, nakojila a zase drndání a uspávání a tak až do večera…v noci ale spinkal dobře vzbudil se ve tři a v šest….ale i dnes je protivnej a pláče, asi doznívá ten včerejšek…..jen doufám, že nic nechytnul ode mě, bolí mě v krku a nutí mě to ke kešli…no když to zítra nepoleví vyrazíme k doktorovi pro jistotu…..jinak Motol opět kapitola sama pro sebe, sestřičky byly tentokrát příjemné, ale pidi pokojíčky, narvané, my měli u sebe dvou měsíční miminko, bylo ale moc hodné to jsem ještě nezažila vůbec neplakalo, tak jsem byla ráda, protože jysme ho brekem ani nebudili, tak jsem aspon nebyla nervní z tohohle důvody, no ale sedět celej den na židli u postýlky,spát na rozkládacím lehátku je fakt mnamka, já vím můžu být ráda, že jsem mohla být u něj, ale i doktorka i sestry na to uspořádání nadávaly, je to nově udělané, ale chtěla bych vidět toho kdo to projektoval…..jinak výsledky nevím protože ten kdo mě propouštěl mi nebyl schopen nic říct, přitom mi řekli že se tam naplánuje datum operace a v sobotu budu vědět výsledky z MR…tak mi dal číslo a mám si ve středu volat doktorovi co nás operoval tak pak písnu co a jak….tak jsem zase ráda doma a u VÁS…ted jdu do vany a nacpat břuch…odpo jsme byli na zahrádce posekat a zasadit rajčata a porek…jo a mám po hubnutí ten stroj se rozbil se z toho snad p….u tak jsem to volala mámě, at najde lístek že to zkusím vyreklamovat tak se modlím at to vyjde….
Držím palečky ,aby to dopadlo dobře.Jste stateční.Mě stačili dva dny v nemocnici s malím.A to jsme tam byli s prkotinou.Ale spát na rozkládacím lehátku tak to je síla.Ale zvládli jste to a to je důležité.:))
není co dodat napsala jsi to hezky a nedá se než souhlasit
Bami, to možná je divný, že vás propouští cizí doktor. On je tam jako pohotovost, pomoc, když někdo doktora potřebuje, a i když ví, že tam má mimi po narkoze a jde zítra domů, těžko po něm chtít, aby studoval komplet dokumentaci, když třeba ráno přišel hodinu předtím, než vás má pustit… To by bylo strašný plýtvání energií… Jeden doktor tam nemůže být pořád, i když já z vlastní zkušenosti vím, kolik lidí by to vítalo – těch telefonů, co mám doma v kteroukoliv hodinu – jako by doktoři nemuseli spát :(. Dřív se tohle řešilo tím, že lidi byli přes víkend, aby byli propuštěni komplet informovaní a s kompletní zprávou. Za sebe dávám přednost odchodu a informaci dodatečně – představa čekání “jen“ na rozhovor mi přijde fakt divná…
K těm stavebním úpravám, není asi tak jednoduché dodělat interiéry podle současných požadavků do budovy 40 let staré – to je stáří dětské budovy v Motole. Stavěla se v době velkých společných pokojů a dneska jsme úplně jinde…
Jo, a rozhodně bych nechtěla anglosaské prostory, tam bývá pokoj předělen jen plentami, to už mi náš systém dává soukromí větší…
zavo měl jen vyšetření píštěle pod rentgenem, jestli mu kakání nepropouští do močového měchýře…což stejně nebylo jisté tak dáváme antibiotika dál….a druhej den šel do celkové anestezie pod magnetickou rezonanci, protože by nevydržel v klidu tak ho uspali, myslela jsem si jak to prospinká no a u nás holt efekt je obrácenej, i když mu pak něco dávali na sklidnění a maminka co ležela vedle říkala to bude do 5minut v klidu, nám to hned zabralo…no tak nás to snad ještě nastartovalo víc k řevu a házení sebou….no je to za náma zase o krůček dál
verenko, já vím že to je tak jak jsi popsala a můžu být ráda že se k odborníkům do Motola dostal, tak nějak si také říkám že tam jsou špičky a každej tam doktory chválí tak je to útěcha že snad bude vše ok…..jen je to opravdu jak velká továrna, já že zvyklá z malé nemocnice, je to srdečnější a lidské, tady je to jak velikánské mraveniště neustále v práci a provozu…víš příjde mi zvláštní že doktor kterej s náma nemá nic dočinění nás propouští, ale jsem ráda že propustil :-))….ve středu budu volat a uvidíme co nám řekne už se těším až budu mít telefonát za sebou
děkuju holky za hezká slovíčka a jak koukám tak řada z vás má ještě horší zkušenosti, já tentokrát nemůžu na sestry hudrat byly ok, jen mi prostě hlava nebere to jak když stavěj za takové peníze a je tak vyhlášená nomocnice, že to není dotáhnuté do důsledků, to se i nelíbilo doktorkám mluvily o tom…..jinak jsem v té euforii nenapsala, že když jsem tam nastoupila tak sestra přišla s dotazníkem že jsem tam byla a jestli jsem byla s něčím nespokojená, říkám jen to běhání pro jídlo kdyby nemuselo být….no a dostala jsem vysvětlení, že dřív jídlo bylo voženo ale MAMINKY si stěžovali že je jen jeden druh, tak prostě ted sice za 4druhama můžou ale běhaj za něj km…tak jsem si říkala co to bylo za…..že místo toho že mohou být u svých dětí a jídlo jim je přiveženo až pod nos remcaj a musí se ted docházet……to na vysvětlení a vzdušnou omluvu kvůli stravě do Motola 🙂
Bami, hlavně že jste doma, ve vašem klidu se všechno brzy srovná, uvidíš.
S výsledky je to smutný, ale sloužící doktor ve velké nemocnici ví většinou o dítku houby, možná lépe, že ti neříkal nějaké bludy a raději tě odkázal na někoho, kdo už vědět bude. Taky občas mají být popsané výsledky z rezonance a světe div se, někdo se z kolegů zdrží a nejsou… Co naděláš.
Hlavně že jsi mohla být s malým, podmínky neřeš, to je prkotina. Je to všechno zlaté proti tomu, že mámy za dětmi dřív mohly na návštěvu ve středu a v neděli na dvě hodiny, včetně takto maličkých :((. Ono v Motole jde hlavně o tu odbornou péči, aby se na jednom místě dalo všechno. Chápu to tak, že prioritou je dostat tam prostor pro co nejvíc dětiček a to je bohužel na úkor místa, protože potřebných bývá prostě víc než je v takovém medicínském centru místa… Singl komůrky pro mámu a dítě vyhovují případným požadavkům na izolaci, kde to nemají, musejí zakázat kontakt mámě s dítětem a to je děs… Tak hlavně aby operace zdárně mohly pokračovat a napiš něco k té píštěli, snad to má jen někde neškodně…
Jste oba stateční a dobře tak, půl je už hotovo, to si pořád opakuj :))
Bami, zvládli jste to, jste šikulky. Jsem taky ráda, že jste doma, výsledky budou OK, uvidíš. Asi se ti o tom nechce psát, ale moc by mě to zajímalo, zeptat se musím. Píšeš, že mu dělali nějaký zákrok? Nebo to bylo jen důkladnější vyšetření?
Moc přeju, aby na to malošek brzičko zapomněl a vrátil se do svých kolejí..
Bami, alespoň už máte něco za sebou. Snad to teď bude všechno rychlejší a bobek malý bude mít už konečně klid. A ty taky, zlatíčko.
Jsi statečná holka.
Ahojky Bami 🙂
Jsem ráda, že už to máte jakžtakž za sebou!! Pobyt tam se prostě musí přežít, bohužel tu přestavbu vymýšlel nějaký “inteligent“, který tam samozřejmě nebude muset trávit čas. Škoda, že to takhle zblbli, dřív to docela šlo, pokoje byly 2 až 3 lůžkové a vždy tam byla postýlka pro mimi + pro mamču, bokem pak bylo ještě několik pokojů (něco jako JIP) s přístoji navíc. To já měla smůlu když jsme šli na první mandličku, nebylo místo, Vendu jsem kojit nemohla, takže jsem bydlela úplně jinde – v ubytovně. Naštěstí to byly jen dvě noci, takže se to nějak dalo vydržet.
Mimochodem, v nemocnici asi nikdo nebude úplně spokojen, každému vyhovuje něco jiného a na to nemají možnosti a často ani náladu. Co mi tam ale často chybí, je lidský přístup z obou stran.
Naštěstí Vašek je už větší, takže snad už Motol nehrozí (ťuk, ťuk). Jo a perlička, Vašek taky reaguje špatně na narkózu, jak dávají před operací něco na zklidnění, tak u něj to má opačný efekt a po probuzení je hrozně bojovný a pořád se pere, takže to hlásím před tím, aby byli připravení. Ještě tenhle rok nás asi čeká krční mandle, což bude teda o nervy, ale hlavně že pak už snad ty jeho problémy budou fuč!!
Bami držím moc palečky, ať už vše ostatní bude lepší a lepší a vše negativní máte brzy za sebou 🙂
Bami je to maly sikula.Drzim palecky at vse dopadne tak jak ma.
A Honzikovi posilam hubana.