Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Miliardářkou se žena musí narodit, nebo se dobře vdát
Tak co holky začneme pracovat?nebo nový sňatek?:-)))nebo se znova narodíme?:-)))Změnily byste svůj život pro dostatek peněz ,jakýmkoliv způsobem?Byly byste ochotné například odejít vydělat peníze do ciziny?Nebo to spíš necháte chlapům?
Marti, tak ta by záviděla asi za všech okolností….
No, Jovi, ono to asi úplně pravda nebude… Můj mužíček má dvě ségry, jedna v pohodě, druhá s manželem mají největší každoměsíční´příjem v celé rodině, a závidí nám všem ostatním úplně všecičko, až mám pocit, že jednou z toho pukne…:-) A mě pukne hlava z toho jejího neustálého fňukání, jak se chudáci musí uskrovnit, protože nemají peníze…
Najít tu nějakou spřízněnou dušičku, tak se do toho útulného obchůdku okamžitě pouštím, prostory by tu byly, ale sama na to být nemůžu:-( A navíc, kde vzít finance a nekrást, že…
No tak knížky beru taky:-)Jovi já tě určitě kamenovat nebudu,protože mám na sobě vyzkoušeno,že když penízky jsou tak se žije lépe a méně mě dokáží rozhodit jisté věci.Ale když se to tak nějak nahromadí tak ten stres se pak odráží taky skoro ve všem.Zuzina
Holky, hlásím se do klubu žen otevírajících si cukrárničku pro maminky a děti, třeba s příručním antikvariátkem 🙂
Škoda, že bydlíme tak daleko od sebe….
Jinak, myslím, že kdo nemá hluboko do kapsy (myslím tím nemusí řešit existenční otázky), je většinou takový vyrovnanější, spokojenější, méně závistivý. Nekamenujte mě prosím, mám takovou zkušenost .-)
Tak Zuzi, Zavi, přesně na tohle se mě nedávno dcerka ptala taky – no, tu touhu po útulném obchůdku mám úplně stejnou:-) Květinářství je můj sen, stejně tak by se mi líbila maličká cukrárnička, kde by se ženské s dětmi scházely na dobrůtky u kafe:-) s nějakým dětským koutkem, aby i prckům tam bylo dobře a mamky měly důvod tam zajít… Anebo krásný útulný antikvariát, kde by byly samé skvosty, s útulným koutkem na čtení, lidičky by si tam v klídku nahlíželi do knížek a já bych jim k tomu uvařila čajík nebo kafčo a nabídla upečený koláč:-) Ach jo, jenže tohle asi funguje jen v amerických filmech… A o zbohatnutí to teda není vůbec, myslím, že bychom to ještě museli hodně dotovat z rodinného rozpočtu:-)
No Zavi tak to smekám klobouk dolů před spolužákem.Já sice kamarády v horních vrstvách nemám,ale těch pár podnikatelů co znám,to mají vykoupené právě rodinou.Asi záleží v čem a kde se člověk do podnikání pustí.Asi se jinak přebírá zavedená firma třeba po rodičích a jiný je start,když na startovní čáře stojíš sám a ještě s dluhama na rozjezd.
Marti já to nadhodila vlastně spíš jen takové zamyšlení.Původně ten článek byl o zbohatnutí např. spisovatelky JK Rowling co napsala Harryho Pottera atd..jak se vyšphaly ,,nahoru“ a taky o dědičkách a ženách co se ,,fakt dobře/rozuměj bohatě/ vdaly“.Tak mě napadlo zamyšlení jak tě peníze změní nebo ne a jestli je fakt těžké je vydělat čím je to vykoupené.
Zavo a co ti brání v tom otevřít si květinářství?Kromě toho,že nejsi vyučená v oboru?
Nedávno se mě dcera ptala co bych chtěla dělat za práci,bez ohledu na vzdělání nebo výše finančního konta.Zjistila jsem,že umím dobře ,,jen“ svoji práci,ale bavilo mě vést třeba drogerii nebo knihkupectví.Nějaký obchůdek,kde by to vonělo a byl klídek a pohoda pro všechny:-)
Taky bych v případě neočekávaného (nebo i očekávaného) zbohatnutí pokračovala v pracovním procesu. Trochu mě to přivedlo k myšlence, do čeho se tak pustit, abych ty koruny přivolala..:-) Internet, daně, sázky? Nejhorší je, že by mě bavila práce, která moc výdělečná není. Třeba mít svoje květinářství.. (nejsem z oboru, tak zatím nic)
A ještě k tomu, že bohatství je vždycky něčím vykoupeno. Měli jsme sraz ZŠ. Mám spolužáka, vystudoval VŠ, se spolužákem založili firmu. Dnes jezdí přednášet po světě, tu firmu už vede v podstatě sám, má 27 zaměstnanců a navzdory probíhající krizi se rozrůstají. Řešili jsme, zda tím netrpí rodina. Nemám to ověřeno, ale prý když je týden v zahraničí, vezme pak rodinu na pár dní na kolo, na dovču, prostě se “užívají“. Potkala jsem ho s dítětem v čekárně u doktora, tak snad mluví pravdu. Možná se to opravdu skloubit dá, jen člověk nesmí chtít řídit všechno sám…
Zuzinko, článek jsem nestihla číst, ale za mě – kdo z holek zná mě a můj životní příběh, tak ví, že tohle téma fakt není pro mě:-)
Odešla jsem ze svého dobře zabezpečeného života v manželství bez lásky za mužem s polorozbořeným domem a obrovskými dluhy. Já myslím, že tahle odpověď ti může stačit:-)))
A ještě dodám – naprosto toho nelituji a neměnila bych za nic na světě:-)))
No taky myslím,že čistě hypoteticky nad tím přemýšlíme a pěkně si to malujeme:-))ale taky patřím k těm,že bych se asi rychle nabažila a pak zase pracovala:-)Ono k té práci v cizině..Piškotko já sice nikde nevycestovala,ale později jsem si už mockrát říkala,že vrátit se do sladkých 20ti tak bych na to šla ,,chytřeji“:-))ale kdyby člověk věděl co bude,že?Já si myslím,že pokud člověk nějaké ty peníze tedy nezdědí,tak je to vykoupené na úkor něčeho.tedy mě by se nelíbilo kdyby např. manžel vydělával hóóóódně moc,ale za cenu toho,že si s dětma nezahraje fotbal na zahradě nebo člověče nezlob se a na dovolené by mu nestále zvonil mobil nebo by spal:-(
Ahoj Zuzko, článeček jsem nečetla, jen reaguji na to, co jsi napsala Ty: za peníze bych se nevdala, zlatokopka nejsem.
Ovšem na druhou stranu musím přiznat, že peníze dávají člověku určitý druh svobody (že jsou prostě věci, které si můžeš dopřát, aniž bys nad tím přemýšlela – tzv. nemusíš na ně šetřit a to je zcela jistě příjemné).
Co se týče “bohatství“ – myslím si, že pravé štěstí a bohatství tkví v něčem jiném než jsou peníze. Dle mého názoru se štěstí ani zdraví koupit prostě nedá.
No a k bohatým lidem – neznám žádného bohatého a šťastného člověka, mám na mysli: zároveň. Buď přišli k penězům a neustáli to… rozpadla se jim rodina … nebo zaplatili vlastním zdravím…
Každopádně – zajímavé téma.