Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Jak se vyhnout traptostem svatebního obřadu?
K uvolnění od předvánoční pohody:
Kde probíhal váš svatební obřad a lze se nějak vyhnout tomu, aby oddávajícím byl někdo, kdo o vás vůbec nic neví?
Jaká byla vaše představa o svatbě a jak to nakonec dopadlo?
Já se vdávala v červenci 2002. Svatbu jsme měli u nás v malém vesnickém kostelíku, moc krásnou, fotky byly v zámeckém parku a hostina v historické konírně hned vedle parku. Všechno moc príma, i když bych nějaké maličkosti změnila. Pár svateb mám taky za sebou, některé byly krásné, některé už méně pěkné, hlavní je ale vždycky to, aby se nepodařila svatba a svatební den, ale celý společný život …
Tak to vidíš Kamuš 🙂 My jsme se sem nastěhovali k 11. výročí svatby ( o půl roku dřív), tak jsme si taky chtěli zajít tamtéž na výročí na oběd – celá rodinka. Bohužel takový pajzl zakouřený strašný jsme už dlouho neviděli – tak jsme vycouvali a šli jinam, do nové krásné restaurace a tam jsme byli maximálně spokojení. Ale teď už ta restaurace změnila majitele a je to tam prý fajn, pořádají různé akce, tak to musíme zase někdy zajít vyzkoušet :))
My měli hostinu v salonku restaurace s francouskými dveřmi na zahradu. Super-na zahradě jsou dřevěné altánky a potůček s mostem a rybičkama:-) Chodíme tam každý rok na výročí na véču:-) K
No… my měli svatbu 1.7. a bylo nádherně… teď by to určitě nešlo 🙂
Pink – no to ti nevím, my měli “křesťanský folk“ – ale třeba by se to dalo přizpůsobit, aby to neznělo tak tvrdě :))))))) Na druhou stranu je spousta křesťanských rockových kapel a hrají kde jinde než v kostele… tak vážně nevím 🙂
Ale jedněm známým hráli před obřadem žehnání prstenů písničku ze Zlatovlásky – Já ti prstýnek dám – bylo to moc hezké a sedlo to 🙂
Jé Ájíku, tos mi připomněla, na svatbě jedné kamarádky začala hrát hudba, najdenou matrikářka zařvala “stop! máme špatnou hudbu!“ a šla to zařídit. My zatím (hosté) seděli v obřadní síni a čekali, až pustí tu správnou a pochechtávali se… :-)))
Ájíku, myslíš, že by mi v kostele pustili Pink? 😉
jinak s těmi zahradními hostinami to vidíme stejně. Jenže co na zahradě třeba v tomto počasí (a zimě)? Jinak když vyjde počásko, tak je to určitě fajn…
My jsme měli svatbu docela veselou.
Teda my s manžou se zpočátku snažili tvářit důstojně, jenže nás nakonec rozesmívali.
Oddával nás můj kamarád, tč. zastupitel, měli jsme matrikáře – vedoucího. Já totiž na té radnici v té době pracovala.
Oddávající se uřekl a p. matrikáře oslovil “paní matrikářko“ – pak už se smáli všichni.
No a teď chodím na svatby jako ceremoniářka – usazuji hosty, instruuji snoubence, svědky, rodiče.
U nás má každý oddávající (střídají se jak starosta se starostkou, tak zastupitelé) svůj proslov.
Už se neříká “slečna nevěsta“ – kolikrát se ani zdaleka nejedná o první sňatek.
A jeden náš zastupitel na závěr i zpívá – ale kupodivu to nevyznívá nijak nepřístojně.
Tak nás oddával Hřib, pro odlehčení říkáme, že houba. Matrikářka cenila zuby a nutila se do širokého úsměvu. Vypadala s prominutím jak…. Oddávající měl hloupý proslov, při kterém se ani jednou na mne nepodíval a hypnotizoval mého muže. Nevím, jestli mu to chtěl rozmluvit, nebo pochopit proč to dělá? Já zatím počítala kamínky na mozaice za ním a dělila je na barvy atd. Příšerná představa co?
Dále nám odpoledne pokazil manželův otčím. Takže nic moc, ale jsme spolu a to je hlavní. Hodně jsme se zasmály s kamarádkami při přípravě a z videa děláme „natočto“ a smějeme se. Aspoň něco pozitivního ne.
My jsme měli svatbu v kostele (a většina mých známých taky) – pan farář nás znal nejen z příprav, ale docela dobře už nějaké 4 roky předtím, takže to bylo opravdu krásné, mluvil “pro nás“, dokonce mu ukápla i slza :))
Běžně se stává, že si jako věřící (tím myslím obecně) vybíráme třeba na vlastní svatbu kněze, které dobře známe, i když nejsou přímo z farnosti – už jsem zažila i svatbu se čtyřmi kněžími a byla nádherná :))
Navíc většinou hudbu si vyberou snoubenci (nejinak tomu bylo u nás), hráli nám kamarádi na kytary, bicí, elektrovarhany…. vybrali jsme si konkrétní písničky a bylo to super. Oproti tomu mi opravdu obřady na MÚ přijdou dost suché.
Svatbu jsme měli ve zdejší restauraci (aniž jsme tušili, že se do stejné obce o 10 let později přestěhujeme) – kuchaře tady totiž dělal náš dobrý známý, tak nám to zařídil. Ale kdybych si měla zvolit způsob dnes – kostel by samozřejmě zůstal, jen hostina by se přesunula na zahradu – je to takové domácí a uvolněnější.
No, Sončo, jak se zaručeně vyhnout trapnostem, je svatbu vůbec nemít! :-))))
A ke kostelu – děda s babičkou měli v kostele zlatou a diamantovou svatbu. Ne, že by se panem farářem pravidelně vídali na mších, ale tak nějak se znají. A pan farář promine, ale blbým kecům a zapomenutí jmen se nevyhl ani on.
A nemůžu nezmínit příhodu, kterou mi vyprávěla překvapená kamarádka. Bydlí v Hostivicích a tam prý sem tam chodí oddávat i pan bývalý ministr zdravotnictví Rath. Teda mě tam nečekaně vstoupit do místnosti s řetězem na krku, v tu ránu se otáčím na podpatku a mizím z obřadní síně.
Tak já bych se právě chtěla přidat k tomu, že v kostele jsme se farářem setkali celkem 4x osobně (nepočítám setkání při běžné mši), protože jsem chodili na poučení, takže bych řekla, že to nebylo takové neosobní, máme tam i pokřtěnou malou, takže s kostelem i farářem jsem byla spokojená. No, ale taková zahradní slavnost… To by se mi také moc líbilo… Samotnou svatbu jsem si moc neužila, měli jsme moc lidí, já měla pořád starost, aby měli všichni všechno, příště bych to udělala jinak, i když samozřejmě doufám, že žádné příště nebude:-)
Máš pravdu Sončo:-) že květnaté řeči typu ,,Rodina je základ státu“ :-))) jsou fáááákt otravné..a já měla na svatbě ještě přídavek v podobě úžasně srdcervoucí básničky:-))))) o které jsem ani nevěděla,že je na programu:-))
Svatby v kostele jsou více osobnější-pár totiž chodí na poučení před svatbou-jenže my jako nevěřící jsme měli svatbu na úřadě-aby bylo na co vzpomínat,vybrala jsem krásnou obřadní síň s historickými freskami a nádherným lustrem:-)) a na video ze svatby přidala-místo řečí oblíbenou písničku:-)))
Nevím jak se tomu vyhnout:-) asi jen tak,že starosta je Tvůj kamarád:-) K
Byla jsem na pár svatbách a strašně mě znechutilo, když oddávající četl květnaté bezmyšlenkové pojevy, nebo páru s vlastním dítětem četl nesmysly o odchodu od rodičů. Další komolil jména a jiný měl výraznou vadu řeči, to té atmosféře taky nepřidá. Paradoxně nejlepší pocit jsem měla na církevních svatbách, kdy farář novomanžele znal a mluvil “k věci“.
A moje představa – líbila by se mi třeba zahradní slavnost, jak to bývá v amerických filmech, nebo obřad mezi ruinami hradu.
Pro případné známé podotýkám, že se mě toto téma zatím netýká.