Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
autoškola
Ahoj, tak Hanina prahne po podronostech mých závěreček, napado mě, že bych snad mohla někoho pobavit, někdo si rád zavzpomíná na svoje, takže:
Dokupovala jsem si jedny jízdy, ještě při posledních jízdách to vypadalo, že nemám šanci. V den D, co si bududeme povídat, se mi před odjezdem z domu třáslo úplně všechno.. Po cestě mě manžel ještě naučil natankovat, k závěrečkám nepotřebná věc, ale uklidňující. Chvíli se mnou čekal na testy, dělal si srandu, že chce vědět, jak jsem nedopadla .))) Inspektoři ale měli hodinové zpoždění, tak se dlouho čekalo, všichni se bavili jen o jízdách, na to se učitelé nemohli koukat, tak nám jeden začal opakovat teorii a upozornil nás na nejčastější chyby u jízd.
Testy bez chyby.
Na jízdy jsem šla třetí od konce z dvaceti. Mezitim přišlo hodně těch, kteří neudělali. Ti, co ještě nešli, byli čím dál nervóznější. To mě docela štvalo, protože jsem pak taky nervózněla, ale naštěstí k nám občas zašel jeden učitel a flegmaticky říkal, že klíííídek – díky za něj. Nemám ráda stresování kvůli patnácti minutám obyčejnýho života, který je ještě v budoucnosti. (Udělalo nás to jen pět. Podle toho, co vyprávěli, šlo hlavně o zbytečný chyby ze stresu .. )
No, a pak jsem šla konečně já. Inspektor na mě kouknul. “Jé, beruško, vy jste tak malinká, kolik měříte?“ A už to šlo jako po másle s úsměvem na rtu. Vysvětlil mi co a jak a pak už se jen bavil s učitelem a říkal, kam mám jet. Jednou jsem trochu prudce zabrzdila na červenou a jednou mi to při rozjezdu trochu cuklo, jinak bez chybičky. To bylo samý “Klárko, tady doleva“ “Princezno, doprava a pak po hlavní“ “Trefíte odtud zpátky? Tak my vás, beruško, navedem.“ Jelo se mi s nima hezky .) Pak se ještě ptal, jestli ráda řídim .. no nevim, ale u závěreček jsem si to zatim užila nejvíc .)))
Tak .) Pozítří ráno vezu manžela do práce, tak uvidíme, dva týdny jsem v tom neseděla .)