Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Je mi ze sebe nanic !!
Holky jsem ráda že se můžu vypovídat. Ale stalo se mi něco, co jsem nechtěla a co se mi vůbec nelíbí.Jsem v celkem spokojeném vztahu. Dokonce už uvažujeme i o svatbě. Problém je ten, že mě vstoupil do života jiný muž, vlastně člověk, pro kterého mám už několik let slabost ale nikdy nám to z mnoha důvodů nemohlo vyjít. Teď jsme k sobě neviňe našli cestu a já pro něj ůplně stůňu láskou. Ne nepodvedla jsem přítele, jen z hrůzou zjišťuji že po onom muži hrozně toužím. Můj přítel je dobrým tatínkem pro moji dceru, kterou mám z bývalého manželství, je hodný, mám ho ráda. Jen tam necítím tu jiskru. Připadám si hrozně, když jsem s ním a přitom myslím na někoho jiného. Kdybi mě to udělal on, rozhodně by se mi to nelíbilo. Nehodlám ho opustit, jen jsem ze sebe hrozně zmatená. Poraďte mi, Zfackujte mě klidně na dálku. COKOLIV !!Třeba mě to pomůže. Věra
Souhlasim s KUKACKOU.
Ale se sve vlastni zkusenosti vim ze to neni lehke,to zvladnout.
Hlavne nesmis nechat to dojit moc daleko.POkud si chces udrzet vztah,ktery ted mas-nestykej se s nim,jinak se to bude prohlubovat a ty se v tom za chvili budes placat.
Ale kazdopadne by jste meli svuj vztah se svym soucasnym pritelem ozivit,aby ta jiskra zase byla popripadne si promluvit proc tomu tak neni.Jen to nenechat byt.
Protoze jestli se tohle v tobe odehrava je to dusledek toho ze neni u vas neco v poradku a takove veci se pak prohlubuji a driv nebo pozdeji se to bude opakovat.
Ver mi mluvim ze sve vlastni zkusenosti.
Nejsme stroje, tohle se prostě stává. Teď je ale otázka co s tím uděláš. Rozumné by bylo na čas ho nevídat, jak říkají holky, nespřádat dlouhé rozhovory, a nějak se s tím vypořádat. Jde to těžce, protože jen z rozumu stvořeni nejsme… Anebo podlehnout emocím, ale pak se vypořádat s důsledky, které se někdy můžou táhnout i roky…
Nevím, jak dlouho s přítelem jste, možná bys mohla popřemýšlet, jak váš vztah oživit, aby tam ta “jiskra“ znovu byla. Ale líp se to radí…držím palce.
Neblbni. Jestli ti někdo pobláznil hlavu, tak se ovládni a zapuď to. Není to lehdý, ale jde to. Mám s tím zkušenosti. Musíš si neustále opakovat, jaký má špatný vlastnosti, jak je skvělej tvůj současný přítel, jak miluješ malou, jak by vaším odloušením trpěla a podobně. Zaměř se na něco jiného. Máš koníčka… Starej se o maličkou… Vyhýbej se mu a nekamaraď se s ním. Měla by jsi s ním pokud možno přerušit styky. Co oči nevidí, to srdce nebolí… Hlavně s ním nespřádej takový ty dlouhý rozhovory. Musíš to co se ti děje v hlavě uthout! A to hned, nebo to bude mít špatný konec!
Já myslím, že za pocity se stydět nemusíš. Ke stydění by bylo, pokud bys jim podlehla. Zkus si někde sepsat, o co všechno bys mohla přijít takovým “úletem“. Jsem naprosto přesvědčená, že když už Ti teď není dobře jen z těch myšlenek, z dokonaného “úletu“ by byla katastrofa.
Před cca 2 lety se mi stalo, že jsem potkala kluka, který se mi straaaašně moc líbil na gymplu. Překvapilo mě, že i po těch 20 letech se mnou to setkání dost zamávalo a vyvolalo spoustu vzpomínek. Jenže já právě vím, že i když by o mě tenhle člověk nyní projevil zájem, má smůlu – mám manžela, dvě děti, nic na tom měnit nechci. Ale za ty vzpomínky a za to, že se mi i teď líbí se nestydím. Občas si i zjišťuju, co dělá, jak se má a jsem moc ráda, že má spokojený vztah a dvě krásné děti a že je úspěšný (lékař). Ale tím to prostě končí, já jsem si pro život zvolila někoho jiného a nic na tom měnit nehodlám ani za nic. Katka