Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Jsem z toho zase špatná:-(
Tak já musím přidat zase jednou jedno z mých trápení:-) Před třemi lety jsme se odstěhovali z domu mého otce do bytu, který nám darovala manželova matka…Nyní zjišťujeme jaký dar nedar jsme dostali-chtěla by peníze. Tady ještě nekončí mé trépení, už když jsme se nastěhovali a byteček jsme si zvelebili podle svého, stejně jsme se tady necítili úplně jako doma a pokaždé co na mě naše věčně napitá sousedka řve, že malá dupe nebo moc řve doma či na chodbě, tak bych se nejradši okamžitě zbalila a utekla zpátky “domů“. Když jsem otěhotněla, tak tady vykládala po domě, že je to hrůza, že tady budeme mít další děcko, že ona si za byt zaplatila a ona potřebuje mít klid, opravdu ona potřebuje mít klid přes den ji totiž moje děti budí a večer co večer je a nás budí ona s tím svým neustálým opileckým tlacháním se svým manžílkem, někdy přestřelí a od manžílka si chytne, tak si říkám, máme to zapotřebí??Pořád si s tátou říkáme, jestli se nám to vyplatí, si třeba vzít větší úvěr a splatit tím úvěr, který jsme si vzali na modernizaci bytu, ten dát do nájmu a nastěhovat se zpátky a pomalu si začít tvořit bydleníčko u dědy, ale to by zase sourozenci museli počkat s vyplacením(to je zase důvod, proč jsme vlastně od dědy odešli)ach jo, holky co by jste dělaly vy? Třeba včera jsem měla malou na hrací dece a ona pořád kopká nožičkama a celou dobu na nás mlátili do radiátoru na starší pořád jen křičím, ať nedělá to a to…to také nechci, jste některá v podobné situaci? Já vím asi jsem tady toho napsala moc najednou, ale třeba vám to dává smysl:-)
Mankaš, to je ale kráásnááá zprávička,
ať Vám to dobře dopadne.:-))
A určitě dej vědět.
🙂
TAky držím moc palce.
Tak Vám držím palečky,ať vše vyjde.Určitě to zvládnete,vždyť to zvládají tisíce jiných a Vám to stojí za to.
zrovna jsem ti šla psát, že bych asi hledala jiné bydlení a určitě neokřikovala dítka ty za to nemůžou a byla by jsi z toho jen nervézní, je to baba která bude každému asi kazit život…no a jak čtu tak řešení už je a je to moc hezké držím palečky at to vyjde a máte vytoužený klid, je hrozné jak to někdo dokáže někomu tak znepříjemnit a zkomplikovatživot a bydlení, tak si tak říkám jak můžu být ráda za sousedy které tu v paneláku jsou
Holky, tak jsme s manžou učinili první krok, našli jsme malý domeček, napsala jsem do realitky o prohlídku. Rozhodli jsme se nakonec, že bude lepší si najít něco vlastního, abychom předešli případným komplikacím s rodinou:-))to je jedna věc, jestli bychom ovšem utáhli hypotéku je druhá věc, tak jsme se objednali k finančnímu poradci, tak snad se nám ten domeček do té doby neprodá, bude to sice spousta práce, ale kvůli klídečku a pohodičce naší i našich princezniček, jsme si řekli, že to podstoupíme. Pořád si říkám, že spousta mladých lidí má velké hypotéky a zvládnou to, tak proč ne my? Držte palce, díky vám
Mankaš, vůbec ti nezávidím 🙁
Budu se opakovat, ale jak píší holky, určitě bych se snažila někam prchnout… pokud to jen trošku jde. Zkuste najít řešení a přestěhovat se jinam.
Kamarádka bydlí v domě s podobnými “lidmi“ a myslím, že už z nich má nervy v kýblu. I návštěvy musejí chodit po špičkách. A přesto po nich její sousedé někdy sprostě řvou…..
Pokud máte kam, já bych šla.
Mankaš, já bych se snažila “vypadnout“, najít jiné vhodnější bydlení, rodinná pohoda a klid za to stojí (dle mého názoru). Vím, že to není jednoduché, určitě v tom budou hrát roli finanční možnosti, přesto bych to směřovala k jinému bydlení, sousedka se nezmění, zůstane taková, jaká je.
To je těžké, ale důležité je,že o tom přemýšlíš a nějak to chceš řešit, určitě až přijde čas, tak se zařídíte lépe a bez sousedky. Pevné nervy přeju.
Dává to smysl a není Ti co závidět.
Z tohohle kolotoče se bude těžko vystupovat….
Co zkusit vzít hypotéku,splatit část za tu rekonstrukci a najít si nové bydlení? Byty jsou zatím někde ještě levné,záleží odkud jste.
Děti zbytečně neomezuj,jsou to děti né panenky.Ikdyž budete chodit pošpičkách,vždycky si takový lidi najdou důvod k tomu,aby řvali,že se jim něco nelíbí. Takže je zbytečné ještě nervovat mrňata.
No pevné nervy a brzké vyřešení přeju.
Já jsem ale, a já si říkala, proč opisuju kód, já si nemůžu zvyknout na přihlašování:-) omlouvám se