Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
→ Přejít na vyhledávání v archivu diskuzí.
Sebevražda - volání o pomoc nebo útěk z reality?
Zajímal by mě váš názor na sebevraždu – nemyslím třeba eutanasii, protože to je poněkud jiné téma a ani pohled z náboženského hlediska.
Ale sebevražda jako taková.
Byli jste někdy v tak tíživé situaci – zdravotní, psychické, majetkové, že vás tato myšlenka napadla?
Napadla a nechali jste si ji pro sebe, nebo jste měli potřebu tuto myšlenku ventilovat před – někým….??
Nebo setkali jste se s tím, že vám někdo blízký řekl, napsal – chci se zabít, protože jsem na dně, jsem v dluzích, opustila mě láska apod.
Včera večer jsem si něco podobného přečetla v sms a fakt mě to od dotyčné osoby naštvalo, takže jsem si nebrala servítky při vyjádření svého názoru.
Chápu, že zoufalství a beznaděj může člověka stáhnout dolů, ale zase se říká, že naděje umírá poslední a já nechci umřít dřív než ta naděje.
Myslím si, že pokud mám střechu nad hlavou, co do pusy, zdravé ruce a nohy a alespoň 1 blízkého člověka, tak ač jsou mé problémy velké, sebevražda není řešení, ale spíše útěk.
A pokud chci jen politovat, nemusím to hnát přes „sebevraždu“.
Spousta lidí má závažnější problémy, ale nelitují se a chtějí svoji situaci změnit.
Někteří lidé co znám, mi ovšem přijdou, že by uměli žít, pokud by ty obtížné věci a starosti za ně řešil někdo jiný.
Z blízkého okolí mám zkušenosti, že až na 1-2 případy k tomuto řešení nebo alespoň mluvení o něm, inklinují spíše muži.
Zároveň chápu, že tohle téma je trochu ožehavé a soukromé, ale nechci nikoho odsuzovat, zajímá mě váš názor. Díky Iv.
mě sebevraždou vyhrožoval bývalý manžel před rozvodem,každému jinému bych řekla,tak at z toho balkonu skočí,protože by to ten člověk pravděpodobně neudělal,ale jeho maminka si vzala život,tak jsem to neřekla a řešila to s jeho otcem,naštěstí si nic neudělal
Vyhrožování sebevraždou a úmysl spáchat sebevraždu mohou být různé věci. Určitě nemá smysl takový úmysl podceňovat. Já osobně trpím depresemi a v době, kdy mi bylo nejhůře byla myšlenka na smrt mojí denní realitou. Touha nebýt, “utéct“. Nikdo, kdo takový stav neprožil nepochopí. Krom toho mám i jiné problémy (finanční). Musím se přiznat, že jednou jsem chtěla sebevraždu spáchat a nikomu jsem to neřekla. Bylo mi zle. Brala jsem si léky na uklidnění, ale nepomáhalo to. Zapíjela jsem je pivem (jedním). Pak mě napadlo, že se všeho zbavím jednoduše. Přinesla jsem si do stodoly žebřík a vypravila se na půdu pro provaz. Když jsem dorazila k domu, tak jsem bohužel usnula (díky těm lékům), nebo ztratila vědomí. Když se podívám zpátky, je to již několik let, kdyby se mi to povedlo kolik problémů a trápení bych nemusela zažít. Ale stejně, člověk nakonec tak nějak přežije i když to stojí za h…o.
Takže závěr lidem, kteří opravdu uvažují o sebevraždě pomáhat, neodsuzovat. Mi
Pomáhat lze jen tomu, kdo sám něco dělá. S čím pomoci tomu, kdo nedělá nic?
(mluvím o zdravých lidech bez depresí)
Znala jsem jednoho člověka velice blízkého člověka,který byl psychicky nemocný a vyhrožoval sebevraždou.Neléčil se a jeho nemoc ho dohnala k sebevraždě.Nedokázala jsem tomu člověku pomoct.Protože on nechtěl a já tak moc chtěla.Jeho nemoc jsem pochopila a vím co se v něm odehrávalo. Sebevražda je řešení protoho člověka,ale co mi co jsme zůstali.Je to velice smutné téma .Ale ten tvůj pán X.To asi nemyslí vážně.Nečetla jsem všechny příspěvky,ale mluv s ním a mluv s ním a za se mluv s ním.
bamiska: souhlasím s tebou a děkuji.
keesp já jsem napsala spíš všeobecný názor v posledním příspěvku, protože ted nevím kdo tam naspal nikdy a odsoudil to… já na dně byla nebo aspon z mého pohledu si to myslím a tak na to koukám jinak….jinak už předtím jsem se vyjádřila konkrétně k tomuhle případu že je to jeho vyčůranost, a že pomocná ruka mu byl nabídnuta, jen mi přijde že čeká že on se nebude muset na ničem podílet….a to co jsi mu nabídla ty a jak mu pomáhali přátelé je až moc velká, a to člověk v tu chvíli podle mě potřebuje a když je to hodně rozjeté tak pomoc odborníků…
Zava: ne ted už nehraje několik let.
Práce má dost, ale dělají na fa,takže v dnešní době žádná velká jistota ,že jim opravdu zaplatí…a kdy. Ale co se zminoval, tak někdy jde o velice pěkné sumy,alespon pro mě.
S bytem by byl bez starostí, starý by opustil a od nového měsíce se mohl stěhovat do levnějšího.Je to od mého kaamráda, takže záruka domluvy byla.
Napsala si to přesně, že pro něj by to bylo řešení, on si možná myslí, že by tím ulevil i těm ostatním, ale nepřijde mi to správné a fér.
Kdyby byl bezdomovec, nikdo mu nikdy nepomohl,kdyby byl opravdu na VŠECHNO sám, pak bych neváhala a udělala první poslední. Ale s tímhle nesouhlasím.
bamiska: nikdy neříkám nikdy, ale….
On se z depresí neléčí, a pokud je opravdu má, tak by se ani neléčil, natolik ho už znám.On je prostě palice dubová a jede si po svým.
Teď se tady sešli spíše dvě roviny – názor všeobecně na sebevraždu, a názor na tenhle konkrétní případ.
A jelikož “X“ znám cca 7-8let a dost dobře, troufám si tvrdit, že on by byl opravdu nejradši, kdyby někdo přišel, dluhy za něj zaplatil nebo mu je odpustil, žena aby se zázračně uzdravila,aby se tím nemusel trápit, aby měl peníze na opravu motorky a mohl si dál jezdit po akcích.Aby měl doma někoho kdo na něj čeká, kdo mu uvaří, vypere, bude si rozumnět s jeho dětma atd.
Což chápu, ale jaksi člověk jen nemůže čekat na zázrak, nebo může, ale neměl by…. ale taky svojí trochou přispět.
no já bych nikdy nikoho neodsuzovala a nikdy neříkejte nikdy protože i ty silní lidé se mohou dostat na dno a pak jsou myšlenky různé….poznala jsem lidi které byli normální a silné a najednou se léčil z depresí, prášky nezabrali, napsal dopis a skočil pod vlak….rok před tím bych to nikdy do něj neřekla…nechal zde manželku s malým synem…samozřejmě z venku je to zbabělost, všichni se mu snažili pomoci, ale to mi v uvozovkách silní nikdy nepochopíme co se mu hodnilo v hlavě protože to z venku byla rodina ok, práce, bydlení, problémy žádné viditelné…a proto je těžké tohle soudit……………
Cori asi si nemela jeste ty opravdove deprese,pak by si pochopila.
A preji ti v zivote at to u tebe i tak zustane.
Keenspeed, já s tebou souhlasím. V tomto případě si myslím, že jsi udělala to nejlepší, cos mohla. On se potřebuje probrat. Sebevražda je PRO NĚJ momentálně nejjednodušší řešení. Vše ostatní potřebuje vůli,kterou možná nemá, ale tím tvým zásahem jsi ji snad vzburcovala. Výměna bytu není jednoduchá, dá to práci a shánění, vyléčit se ze závislosti na hraní taky není jen tak a je pravděpodobné, že aby splatil všechny dluhy, musel by mít dvě zaměstnání nebo se otáčet mnohem víc než teď. Chápu, že se třeba stydí před kamarády, že jim dluží a nevrací. Ale mě by hamba fackovala při pocitu (při úmyslu sebevraždy), že na mě budou vzpomínat jako na někoho, kdo se na ně vykašlal. Tak bych to brala já.
Ještě pořád hraje? Asi by bylo nejlepší začít právě v téhle oblasti. Pokud furt hraje, asi se z dluhů nevyhrabe.
Nebylo pro mě jednoduché odpovědět hned na tvůj první dotaz. Každý má k sebevraždě jiný důvod a možná bych to v některých případech dokázala pochopit. Ale moc by jich nebylo. Je mi líto psychicky nemocných lidí, kteří to udělají pod tíhou nemoci. Neudělá to jejich mozek, ale nějaký ten vetřelec, který je řídí a to je strašný!
Zeptejte se i vy
Napište nám, na co byste se chtěli zeptat a třeba i proč vás to zajímá:
Váš dotaz předložíme našim čtenářům formou článku nebo se zeptáme za vás fanoušků na facebookové stránce Děti – péče, zábava, vzdělávání. Na e-mail, který jste ve formuláři vyplnili, vám pošleme zprávu, jak s vaším dotazem naložíme.
Jméno uvádějte prosím v takové podobě, ve které může být zveřejněno.