Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Výchova
Dobrý den, mám 6letou dcerku. Doposud jsem s ní byla spokojená, zlobila tak asi jako každé jiné dítě. Ale poslední měsíce si už nevím rady. Všemožně se mě snaží vytočit. Je jinak moc chytrá, ráda se učí. Teď například když počítáme na prstech tak ona si prostě stojí za svým že prstů má jen devět nebo osm, schválně to přede mnou počítá ale nějaké prsty jako přeskočí a pak se dokáže strašně rozčílit, když jí říkám, že to tak není. A takových věcí je spousta. Bojím se, že bude mít problémy ve škole, nebo dělá naschvály jen mě? Nebo s oblékáním, řekně mě, že jí je jedno co jí připravím. Tak ji připravím červené tričko a ona začne být naštvaná a ječet , že chce třeba fialový. No tak jí ho dám a ona si nakonec vezme stejně to co jsem jí připravila já. A tak je to se vším. Vůbec nevím jak na ní, strašně mě vytáčí. Děkuji za rady.
Alice
podle mě to holky na vás holky zkouší kdo vyhraje, proč by nedráždili když jim ty šatičky stejně dáte, nebo to tričko vyměníte? ono je to těžké každá situace je jiná a v tu chvíli má člověk jinou náladu a podle toho reaguje, ale v určitých věcech si stát za svým bylo jí jedno jaké má tričko, tak si vezme to co jsem vybrala, spočítej moje prsty nebo jí je spočítej jeden po druhém ty….chce to pevné nervy, jenže ty pokaždé nejsou…no a když se vzteká at se vzteká ono je to přejde kor když zjistí, že jím to stejně k ničemu nepomáhá
u mojí mamky také byli děti hodné, je to zvláštní, ale tam si to prostě asi zas tak nezkusí a nebo ty bybičky na to mají tu trpělivost co mi nemáme…. držte se vyhrajte nad těma svýma kočkama
Jinak právě stejně jako ty Alice, dodám, že malá je dítě naprosto bezproblémové, tedy…byla… :o)
Ahoj Alice, zrovna teď jsem se chystala podobný příspěvek napsat. Moje dcera je ale o 2 roky mladší. Poslední dobou hrůůůza s oblékáním, vymýšlí si různé důvody, proč si to mnou navrhované oblečení nevezme, chce pořád to samé: šatičky a punčošky, to, že venku je 32°C a tedy punčošky sundáme, jí nevysvětlíš. Jsem šťastná, že chce nosit šatičky, ale má ve skříni aspoň čtvery a ona si trvá jen na těch jedněch, ach jo. Zkoušela jsem klasický fígl: vybrat dvě sady oblečení a dát jí jako na výběr, aby si sama mohla částečně rozhodnout, ale už mi to „nežere“ :o))) Chce svoje fialové šaty. Asi je schovám a bude:o)
Jinak s tím vytáčením: no, pravidelně se nervuju při ranním vstávání, má na to už skoro hodinu a stejně nakonec vždy spěcháme, já jsem naštvaná a zpocená, ještě než vyjdu. Ono se to řekne: „Nech ji, ať se sama obleče, musí se to naučit…“ ale tyhle rady jsou mi na prd, co mám teda dělat, když se malá vzepře a řekne: „Tak mě tu maminko nechej, já tu budu sama.“ A prostě neobleče se a ne! Už párkrát jednu „chytla“, ale takhle to řešit nechci. Toto období snad musíme přežít, jinak to nevidím. Teta si malou při hlídání chválí, jak jí všechno jde a jak poslechne, ale pro malou je svým způsobem cizejší než maminka a nedovolí si odporovat. Na tohle je asi každá rada drahá, že?