Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Srovnat se? Bude mi to trvat ještě dlouho
Už to budou tři měsíce, co jsme se odstěhovali od – teď už definitivně EXpřítele – a já zjišťuji, že to nebude tak jednoduché – srovnat se zas do normálu….. byla jsem s ním tři roky a on mě hodně změnil. Pořád se hlídám, abych ho něčím nevytočila, přesto, že už s ním nejsem….. pak si honem uvědomím, že už mě ten žárlivec nemůže napadat a obviňovat z něčeho, co jsem nikdy neudělala ani jsem na to nepomyslela.
Prostě si nic nedokážu užít tak jak bych chtěla. Osvobodila jsem se od tyrana, kterého jsem (nevím proč) tak dlouho milovala a zjišťuju, že mě hodně poznamenal. Doufám, dokonce věřím, že se z toho dostanu a budu zas veselejší, jako jsem bývala dřív…. i když to máme teď hodně těžké.
Synátor “zlobí“ – od svých osmnáctin si myslí, že může všechno a na druhou stranu zas nemusí nic, neučí se, doma se moc nezdržuje, věčně se o všem dohadujeme, já si stojím za svým a on je mnou (samozřejmě podle něho) strašlivě utlačovaný a vykořisťovaný. Snad brzy zjistí, že můj postoj se nezmění, že trvám na tom, aby dostudoval a když se mu bude chtít nechodit do školy, pomašíruje do práce a bude se sám živit a přispívat mi na bydlení.
Tak jsem se vybrečela a snad bude líp. Musí!
Hm, jak jsem předpokládala, ON si vážně myslí, že jsem se ozvala kvůli němu a zas to zkouší: v pátek mi psal, jestli si nechci jít s ním někam sednout. Nejdřív jsem si říkala, že mu nebudu vůbec odpovídat, ale nakonec jsem mu napsala, že nechci. Udělalo mi to radost, to vědomí, že fakt nechci.
Byla jsem v pátek úplně někde jinde, kde se mi moc líbilo. I když s přibývajícím počtem vypitých piv jsem se zas utápěla v slzách, ale asi to ze sebe potřebuju vyplavit.
Kuře, holky, děkuji :o)))
Blani, toho se jen tak nezbavíš…. něco jsi s ním prožila a on Tě úplně ušlapal a teď ses vlastně on.. 🙁 moc dobře vím, co to je a doufám, že se toho jednou úplně zbavím.
Chce to asi “jenom“ pořádně vyprázdnit hlavu, odpočinout si a na chvilku se v klidu zastavit a snažit se poznat, co bys chtěla TY, jaká bys TY chtěla být a jak by ses TY chtěla rozhodovat… je to těžké, ale zkusit se vrátit o ty roky zpátky, navázat zase na staré známosti a být mezi starými kamarády, aby Ti pomohli, jaké to je být zase jenom Blankou 🙂 a časem to přijde. Moc Ti držím pěstičky, abys tu svobodu našla co nejdřív a mohla jsi tak definitivně za Liborem udělat tlustou čáru.
Drž se.
Darčo, co k tomu říct… Lítost a strach opravdu nejsou ty správné důvody pro to udržovat s někým vztah. Já to moc dobře vím, ale i tak se mi hooooodně těžko rozhoduje. Jsme ještě moc mladé na to, abychom byly ve vztahu, ve kterém nejsme a asi nikdy nebudeme šťastné, ne? Držím Ti moc pěstičky, ať se správě rozhodneš, pak ať to brzo přebolí a Ty budeš s někým, se kterým budeš opravdu spokojená a šťastná a ve kterém bude Sárinka vidět toho tatínka, kterého tak moc chce mít doma. (i kdyby to třeba měl být Tvůj bývalý, pokud si budeš myslet, že právě to je to správné) Moc Ti to přeju.
Tak se zase ukázalo, že s ním jsem ještě pořád svázaná…. viz nová zpráva v Tam-Tamu. Elišku mám pořád ráda a záleží mi na ní. Teď trnu, jestli se ta diagnóza potvrdí. Libor slíbil, že mi hned zavolá, až se něco dozví…. ach jo, takhle to nikdy neskončí.
Díky Vám všem, že si tu můžu vylít srdíčko…. ten vztah mám, zaplaťpánbůh konečně vyřešený (včera jsme se viděli a bylo to v pohodě). Vždycky se mi vybaví nějaký jeho názor a hned si oddychnu, že už se mě to netýká….Jen se musím naučit zase užívat svobody – a když říkám SVOBODA, myslím to doslova, protože i když mi s ním bývalo i krásně, byl to svým způsobem kriminál, prostě naprostá izolace od všech a od všeho.
Standa je neřád, ten seká dobrotu jen když jde do tuhýho, když jsem v klidu, myslí si, že může všechno. Není hloupý, dobře ví, jak to všechno je. Když vycítí, že já jsem v pohodě, snaží se z toho vytřískat co nejvíc pro sebe.
Piškotko, to je mi líto, že se v tom pořád tak plácáš. Jestli váháš jen z lítosti nebo ze strachu, není to v pořádku…. i když já zrovna jsem ta pravá, která může radit, sama jsem se v tom plácala a nevěděla kudy kam…. i když jsem věděla, že ten vztah nemá budoucnost, alespoň ne takovou jakou bych si představovala já. Máma mi pořád dokola říká, abych už se od Libora konečně definitivně odstřihla, že si blokuju cestu ke štěstí….. asi má pravdu, svým způsobem jsem s ním pořád tak trochu svázaná.
Ahojky. Je mi moc líto, co prožíváš, ale na druhou stranu jsem ráda, že jsi se odhodlala k definitivnímu konci. Zasloužíš si mnohem víc. Teď už to bude jen lepší, uvidíš. Syn se taky srovná..tak mě napadlo, píšeš, že kdybys potřebovala, bude Ti oporou….co kdybys mu naznačila, že ho moc potřebuješ právě teď? Třeba jen v tom všem hledá svou roli. Možná by Ti chtěl pomoct a neví jak? Držím palce. I Piškotce.
Blani, je mi líto, co prožíváš, musí to být asi hodně náročné období – sama jsem to díkybohu nikdy nezažila.
Můžu Ti jen moc moc držet palce, ať se syn co nejdříve zklidní a Ty ať se brzy přes ten bývalý vztah přeneseš natolik, že už si na něj nevzpomeneš…. ale aspoň teď objektivně vidíš, jak jsi s ním byla svázaná a bez něj si můžeš dělat, co jen chceš….veselejší budeš, neboj, jen to asi chce kapku času. Myslím na tebe – a neboj se, bude líp!
Piškotko, je mi líto, čím procházíš zase znovu…. přeji, ať si to v sobě brzy definitivně vyřešíš – právě volby nás činí svobodnými, tak ať to zmákneš – hodně štěstí! 🙂
Blani,je mi tě moc líto, chápu tě… Jediné,co můžu přidat, je to, že já sama jsem taky pěkně poznamenaná bývalým. Jenže ten se pořád dožaduje společného bydlení s námi, byla jsem se za ním podívat s malou, přes celou republiku, a malá samozřejmě tatínka moc chtěla, protože ho půl roku neviděla a denně se setkáváme s kamarádkami, které doma manžely mají, takže malé je už teď ve 3letech zřejmě jasné, že tatínek by být v rodině měl a vyžaduje prostě mužského! My ten svůj život nemáme tak definitivně uzavřený/vyřešený, ale já se přistihuju v myšlenkách, že bych s ním byla asi jen z lítosti a taky ze strachu, že by mi mohl začít dělat problémy, kdybych ho ze života definitivně vyloučila… Už to řeším přes půl roku,co s námi není a nejsem schopná mu dát definitivní a jasnou odpověď. A to jsem jinak člověk rozhodný…. Vůbec nevím,co s tímhle mám dělat.
Tobě držím palečky, ať to všechno překonáš, čas je asi jediný pomocník.
Chápu, zrovna včera jsem řešila pubertální názor své skoro sedmnáctileté dcery. Do toho se přidala počínající puberta třináctileté a spustila ukrutný křik naše 16M, snad na obranu sester. Ještě, že je manžel v kamionu, jinak by jsme se zhádali. I když trvám na svém, přece jen jsem měkčí než ona a holka by to schytla pořádně. Tak ráno byla tichá domácnost. A malý trpaslík běhal mezi námi a nechápal, proč spolu nemluvíme.
A úklid to slyším taky, když dorazí. Musí si vybít zlost a já jsem první na ráně. Je pravda, že už tolik nevyvádí jak za mlada, ale asi jsou všichni stejní. Ponožky hodí klidně do kouta, ale hrnek ve dřezu je dožene k úsudku ukrutného nepořádku.
Blaní chápu tě a vim jak se cítíš. Páč jsem tohle taky prožívala… Dirigoval proč to není vše uklizené, proč je ještě neumyté nádobí a tedka jsem pán svého času a nikdo mě nebuzeruje dělej uklízej a ticho bude dávají mash, formule… I když je to už přes rok a půl co jsem sama mám klid ale začíná se mi stýskat ne po ex to v žádném případě! ale tak po pohlazení a tak… Neboj těžko se to překoná ale bude líp a určitě si někoho najdeš uvidíš!
Matildo, máš pravdu, ale není to tak snadné s ním promluvit…. ono se s ním teď totiž vůbec mluvit nedá. Já vím, že mě má rád a že když mi bude nejhůř, bude na mé straně a bude mi zas oporou…. on se teď jen snaží ze všeho co nejvíc vytěžit a nechce pochopit, že těžit není z čeho. Je to hodně chytrej kluk, on moc dobře ví co a jak, ale teď momentálně na všechno kašle…. ono ňák bylo – ňák bude. Na prvním místě pohodlíčko a na druhé straně velká neskromnost.
Blani, myslím, že to, co prožíváš, je po takovém těžkém období normální. Každé soužití s blízkým člověkem nás poznamená, já jsem rok a půl po rozvodu a často se přistihnu, že u spousty věcí přemýšlím, co na to můj bývalý řekne, i když už dávno jsme každý někde jinde. Ale jedenáct let nepředěláš, prostě je to tak. A tím spíš cítíš určitou duševní nepohodu, protože se doma neshodnete s už dospělým synátorem na pravidlech. Celou dobu něco platilo a najednou on má pocit, že má svůj život ve svých rukou, a že každá tvoje námitka ho obtěžuje. Tím si projde spousta rodičů, zkus uspořádat rodinnou radu, hezký večer s klukama, znovu vše vysvětlit, vyjádřit dobrou vůli, nabídnout pomoc, ale určit mantinely, že si nejedete ještě každý na své vlastní triko, že tvoříte tým. A pokud bydlíte doma pohromadě a ty je živíš, musíte táhnout za jeden provaz. Sama vím, že represí a vztekem se nic nevyřeší.
Na druhou stranu kluci ti byli úžasnou oporou, když ti bylo nejhůř.
Tady je každá rada drahá, ale moc držím palečky, protože cesta, kterou ses tak těžce vydala, byla jediná správná.