Je důležité si uvědomit, že porucha pozornosti není způsobena špatnými rodičovskými schopnostmi.
Zdůrazňuji, že dítě se takto narodí a rodičům by to neměl nikdo dávat za vinu; ani oni sami by se neměli za to cítit zodpovědní. Mnoho rodičů se totiž obviňuje za něco, za co nenesou žádnou zodpovědnost. Pocit viny je tak veliký, že někdy raději problém odmítají, než aby ho přijali.
V takovém případě se může problém prohloubit. Jestliže se totiž potíže u dítěte objevily, je možné, že jsou způsobeny poruchou pozornosti. Pokud je nikdo neřeší, mohou být postupně čím dál výraznější. A většinou se pak rodiče rozhodnou jednat, až když vidí, že se problémy zhoršují.
Je třeba se vážně zamyslet, zda čekat, protože pro dítě to mnohdy znamená nenávratně ztracený čas ve vývoji.
Je také velmi důležité nechránit dítě příliš a nekompenzovat mu tím jeho potíže. Tato reakce je u některých rodičů běžná. Bohužel pokud takto jednají, dítě je stále závislejší a handicap se zvětšuje. Je třeba spíše se snažit naučit dítě co největší samostatnosti.
Některým rodičům slouží porucha pozornosti jako omluva pro jejich dítě. Zdůrazňují, že to není jeho vina. Dítě může na toto jednání reagovat dvěma způsoby: buď se cítí nemožné a slabé, nebo situace využije k tomu, aby přeneslo zodpovědnost na druhé. Obě tyto reakce škodí jeho dlouhodobému vývoji.
Je také třeba dávat pozor na spolupráci školy a rodiny, aby dítě nereagovalo odmítavě a nemělo pocit, že se na něj útočí. Učitelé a vychovatelé ohledně dítěte často vyjadřujísvé obavy. Největší službu dítěti prokážete, když s nimi budete spolupracovat.
A co výživa?
Porucha pozornosti není způsobena konzumací cukru, barviv a dalších aditiv v potravinách. Někteří lidé se pokusili konzumaci těchto produktů omezit a tvrdí, že se jim pozornost zlepšila. Nesmíme se ovšem nechat strhnout k dojmu, že porucha pozornosti se dá tímto způsobem vyléčit. Je třeba se spíše snažit o zdravější životní styl. Je důležité nevěnovat hledání příčin příliš mnoho energie.
I když nás může hledání zbavit pocitu viny, nic nezmění na potížích toho, kdo s touto poruchou musí žít.
Zatím jsem moc nemluvil, protože Luna se mi
hrozně podobá. V jejím věku jsem byl jako ona.
Musím přiznat, že jsem se vždycky cítil provinile,
i zamlada. Teď už nám rozumím trochu lépe.
Ukázka je z knihy Porucha pozornosti bez hyperaktivity, kteou vydalo nakladatelství Portál.
Autorka – školní psycholožka, s využitím příkladů popisuje problematiku a seznamuje s příznaky. V jednotlivých kapitolách knihy uvádí možné příčiny poruchy, seznamuje s diagnostikou a možnostmi, jak dětem trpícím touto poruchou pomáhat a jak ji překonávat.
Napsal/a: Emmanuelle Pelletier
Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (1 vyjádření)
škoda že tahle kniha nevyšla před osmnácti lety, velmi hezky se četla ukázka a jestli je takhle srozumitelně psaná celá tak jedině dobře…….Vašík poruchu pozornosti má a myslím že jsem nasekala spoustu chyb, snad se to na něm nijak neodrazí…třeba to že ho člověk omlouval že za to nemůže, ale snad né tak hrozně, spíš jsem si to opakovala aby mě to nevytáčelo, nebo abych se na něho z toho důvodu nezlobila, protože mi bylo jasné že prostě jinak nemůže 😀
je dobře že ted je možnost si načíst a zjistit více informací k dané věci, to mě osobně velmi v té době chybělo…