A je to tady! Prsatý muž se po osmi letech vrací na Siberut…

Hledáte příběh o změně tak velké, že si ji ani nedokážete představit? Hledáte pod vánoční stromeček dárek pro svou drahou polovičku?

V nakladatelství Smart Press vychází v těchto dnech pokračování bestselleru Prsatý muž a zloděj příběhů. A to je skutečně ten pravý dárek, kterým nepochybně radost svým manželům, přítelům či tatínkům uděláte.

Josef Formánek napsal pět knih, z nichž román PRSATÝ MUŽ A ZLODĚJ PŘÍBĚHŮ čeští čtenáři nominovali mezi svých 100 nejoblíbenějších knih světa v anketě BBC a České televize KNIHA MÉHO SRDCE. Prodalo se jí již více než 72 tisíc výtisků už ve 12 vydáních. A teď přichází:

Syn větru a prsatý muž

Prsatý muž se po osmi letech vrací na ostrov Siberut a zjišťuje, že se v mnohém změnil jako jeho život.

Syn větru a prsatý muž je příběhem o změně tak velké, že si ji člověk ani nedokáže představit.

Je věnovaná místům a bytostem, jež zmizely, a láskám, co zůstaly.
Je to příběh o šamanských zkouškách, nečekaném daru-nedaru z pralesa, který s vámi zůstane už napořád, kamkoliv zamíříte.

Pevná vazba s přebalem, 110 x 165 mm, ilustrace Dalibora Nesnídala, 280 stran

POHÁDKA

Kdysi dávno, pradávno, byla vesnice Sabeu Si Nana Lep. V té vesnici nežili vůbec žádní muži, jen samé ženy. Moc si přály mít děti, ale neměly s kým. A tak si sedly na bambusové zápraží s vykasanými sukněmi z listů ságové palmy a s nohama široce rozevřenýma čekaly na nějakého muže. Ale nikdo nešel. Najednou však přiletěl východní vítr, zavál jim pod sukně a v tu chvíli všechny ženy otěhotněly. Některé ale porodily dřív, a ty, co ještě neslyšely křik svého dítěte, jim to tolik záviděly, že se začaly s těmi šťastnějšími prát tak, že to ani jedno dítě nepřežilo.

Tuhle pohádku slýchal Prsatý muž na ostrově často; bylo tam hodně žen, které měly dítě, a nevěděly s kým. Lidé pak říkali, že to je Syn Větru nebo Dcera Větru.

***

Vrátil se z Padangu na Siberut a ubytoval se na pláži Majeru Koat, kde stál jeden menší hotel, který vlastnil vyzáblý bělovlasý Evropan, kterého zahlédl, když se tam šel zeptat na cenu. Byla zbytečně vysoká, a tak pokračoval ještě kousek příbojem k jednomu losmenu. Prý za padesát tisíc rupií. Nebylo to moc, ale ze zvyku řekl majiteli, Javánci potetovanému na rukou a zádech motivy draků, že to je mabesi sakinia, nemocná cena. Javánec mu se smíchem ukázal, že se za třicet tisíc může vyspat v rozestavěné chajdě s palmovou střechou a podlahou. Chata se nacházela v koruně stromu, jež se nakláněla nad mořem.

Zatím neměla ani schody, tak tam vylezl po rozložitých větvích, a hned měl jasno. Kdykoliv přijel k moři, chtěl mít na něj výhled. A tohle byl rozhodně nejkrásnější pohled, který se mu kdy naskytl. Synové potetovaného Javánce a mentawajské matky v mžiku stloukli schody. Jen si od nich musel půjčit mačetu, aby trochu osekal ostré hrany. Pak sebral na pláži prázdný pytel a roztrhanou deku a spolu se svou pláštěnkou je přivázal k trámům, aby na něj nikdo neviděl z vnitrozemí.

Jen to udělal, sedl si do stínu, nechal se příjemně ovívat větrem a koukal se na tu krásu. Vydržel tam sedět bez hnutí, okouzlen, snad dvě hodiny. Tady se bude meditovat a psát. Byl to ten nejluxusnější hotel, co kdy navštívil. Měl ale i své mouchy. První noc přišla průtrž mračen, dolů z nebes se snášely doslova provazy vody, pak se přidala vichřice a pršelo skoro vodorovně skrz chatku. Za chvíli se k dešti připojila tříšť vln. Když rozsvítil baterku, přes drobné kapičky viděl takovou mlhovinu, že ani nedohlédl k dalšímu trámu. Batohy dal do nepromokavých pytlů, sám se přikryl stříbrným alobalem k udržení tepla a v poloze skrčence pomalu usínal. Mezitím něco udeřilo do stromu. Ve vlnobití se utrhly dvě lodě a narážely střídavě do sebe, do kůlů chajdy a do kmene stromu. Za chvíli byli u kánoí tři synové muže s draky na zádech a začali ty lodě vytahovat na břeh. Potom jeden z nich vyšplhal k němu a ukazoval mu, ať jde spát k nim do losmenu. Poděkoval, ale zůstal. Přece ho pár kapek nerozmočí, pomyslel si.

Deníky a foťáky měl ve vodotěsných batozích, tak co.

Celou ukázku z knihy a ještě další si můžete přečíst  zde.

Jaké je to na Siberutu?

Požádala jsem pana Formánka o zodpovězení pár otázek, které se týkají hlavně jeho pohledu na výchovu na Siberutu…

1. V nové knize zmiňujete i své dvě dcery, Karolinu a Ninu. Povídáte si s nimi třeba o životě na Siberutu – jak tam děti žijí, jak jsou vychovávány, ale třeba i o zdejších rituálech a tradicích, které tu dodnes fungují? Vnímají ten rozdíl jen z vašeho vyprávění?

S malinkou Ninuškou, které říkám Bublinka, ještě ne, protože by z toho neměla rozum, je jí teprve rok a dva měsíce. Moje prvorozená dcera mě po vyprávění prosila, abych jí na Siberut vzal a já jí to lehkomyslně slíbil, i když se s ní vrátím do míst, která jsou teď úplně jiná, než před několika lety. Svět se totálně změnil.

2. Jaký je vůbec rozdíl ve výchově dětí u nás a na Siberutu?

Mentawajci věří, že duše dítěte, simagere, je hrozně křehká, tak by se na ní nemělo křičet, aby neodešla ze svého těla. A opravdu jsem tam nikdy neviděl křičet ženu nebo muže na své potomky. Byl to pro mě šok, když jsem se vrátil znovu do Čech a šel jsem s Kájou na prohlídku hradu a tam skoro všechny mámy shodně křičely na své děti – ať se nevztekají, neumažou si kolena….

3. Naše čtenářky – maminky by určitě zajímal vztah otců na Siberutu ke svým dětem. Jak je tu vnímáno otcovství – jsou zdejší tatínkové v něčem „lepšími“ otci než u nás?

Děti jsou pro ně nejvíc. Ale je to oboustranný vztah. Třeba táta je pro syna ten největší guru na světě. Jediná studna informací na tomto světě. On je jediný, který mu ukáže, jak lovit, najít léčivé byliny v pralese nebo pitnou vodu, když není poblíž nějaký potok. U nás to nahrazují školy nebo televize a možná právě proto, si nás nemůžou děti tolik vážit. Protože každý z nás, dělá specifickou práci.

4. A co třeba rozvod – existuje vůbec na Siberutu? A pokud ano, jak pokračuje výchova dítěte v oddělené rodině?

To se mi jediné na náboženství – Arat Sabalungan nelíbilo, že žena může muži říct: sbal si svůj luk a šípy, nemusí mu to nějak zdůvodňovat a on se musí sebrat a odejít. Žena pořád zůstává v chýši, kterou postavil její manžel a vychovává děti sama.

---

Josef Formánek se narodil 16. června 1969 v Ústí nad Labem. Spolu s Miroslavem Urbánkem v roce 1992 založil geografický magazín Koktejl. Stál též u zrodu časopisů Oceán, Everest, Fénix, Kleopatra, Říše divů a Nevěsta.
Jako reportér procestoval více než třicet zemí světa. V tropickém pralese na ostrově Siberut strávil několik měsíců a na podzim roku 2002 vystavoval mentawajské artefakty a své fotografie z ostrova v Národním muzeu v Praze v expozici Siberut – Oči duchů v rámci výstavy Tajemná Indonésie.
V červnu 2004 se Josefu Formánkovi podařilo za přítomnosti veřejnosti napsat za 11 hodin a 19 minut ve výloze knihkupectví svou druhou knihu nazvanou Létající jaguár. Nakladatel Ivo Železný ji za dalších necelých 12 hodin vydal a dodal do knihkupectví od Karlových Varů po Ostravu. Stala se tak nejrychleji napsanou, vytištěnou a rozdistribuovanou knihou na světě.
Formánek žije v Malé Tatimerzi, nejmenší vesnici Českého středohoří, v její poslední nastálo obývané chalupě. Má dcery Karolínu a Ninu.

Darute svým mužům nádherný dárek!

Zalíbilo se vám vyprávění jednoho z našich úspěšných autorů současnosti? Chtěli byste, aby s prsatým mužem prožívali dobrodružství i vaše mužské polovičky? Nebo si prostě chcete jeho příběhy přečíst sami? Pak byste si neměli nechat ujít knihu Syn větru a prsatý muž!

My pro vás máme navíc také dárek! Jeden z vás může tento titul vyhrát i v naší soutěži, kterou jsme připravili ve spolupráci s nakladatelstvím Smart Press. Stačí správně zodpovědět jednoduchou soutěžní otázku a mít i tu trošku štěstí při tipování.
Soutěž s prsatým mužem běží od 18. listopadu do 1. prosince 2013.

Náš tip pro ty, kteří tuto soutěž ještě moc neznají: Netipujte na začátku soutěže příliš vysoko. Každý den nad ránem probíhá kontrola soutěžních tipů. Všichni soutěžící, jejichž tip byl již překonán, budou o tomto faktu informováni emailem. Jednou denně můžete své tipy upravovat a zvýšit tak šanci na výhru.

Napsal/a: Iveta Pešková