Poslední dobou žiju homeopatií, nejen jako pacientka, ale také jako studentka homeopatické školy. Protože se často setkávám s tím, že lidé mají o homeopatii zkreslené představy, tak jsem se rozhodla sepsat několik článků, ve kterých bych ráda vysvětlila, jak homeopatie funguje, jak naprosto racionálně se vybírá homeopatický lék pro konkrétního pacienta, o tom, jak vybírat homeopata a čemu se při homeopatické léčbě raději vyhnout.
Někteří z vás již mají třeba s homeopatií pozitivní zkušenosti, některým třeba nepomohla, jiní třeba mají přesvědčení, že se homeopatie neslučuje s vírou v Boha.
Ráda bych ale, aby tato povídání přispěla k zamyšlení nad zdravím všeobecně, bez ohledu na to, jestli homeopatie bude vaší volbou při léčbě nemocí. Za otázky, vaše zkušenosti a diskuzi budu ráda.
Před 1,5 rokem jsem se rozhodla navštívit homeopatku. Byla jsem docela skeptická, ale slyšela jsem na homeopatii hodně chvály. V situaci, kdy si klasická medicína s mým problémem nevěděla příliš rady, jsem měla pocit, že nemám co ztratit a při nejhorším přijdu o tisícovku.
Moc jsem se mýlila, můj život se obrátil naruby a poznala jsem, jakou má homeopatie sílu. Můj stav se nelepšil, ale naopak velice zhoršil. To bylo něco, co jsem vůbec nečekala, protože se všude píše, jak homeopatie nemůže uškodit. Ale stalo se a z povrchních problémů se staly potíže vážnější. To mě přimělo začít pátrat po informacích, najít si jiného homeopata a v neposlední řadě začít homeopatii studovat.
Díky těmto zkušenostem jsem získala jiný pohled na život, na zdraví, sama na sebe i na ostatní lidi a na to, jak funguje lidský organismus. O tyto svoje poznatky bych se s vámi ráda podělila.
Často se můžeme dočíst, jak jsme jako lidstvo stále zdravější, jak se dožíváme čím dál vyššího věku, kolik hrůzostrašných nemocí už jsme vymýtili…
Někdy se ovšem zapomínáme podívat na druhou stranu téže mince. Že místo prudkých a mnohdy smrtelných akutních nemocí, máme nemoci, na které umíráme roky, máme psychiatrické diagnózy u malých dětí, rakovinu…Objevují se nové vážné nemoci, spotřeba léků je čím dál vyšší a velká část populace je na nich závislá od útlého věku. Mnohdy délka života je za cenu jeho mizerné kvality.
Mnohdy jsme také přesvědčení, že jsme zdravější, než jsme bývali v dětství. Tehdy jsme přece mívali několikrát do roka horečku a teď už jen sem tam slabou rýmu. Často je to ale jen slabost našeho organismu, který již nedokáže tak efektivně bojovat proti nemocem. Většinou si nedáme do souvislosti, že místo horečnatých onemocnění míváme skrytější a vážnější problémy.
Tady se liší pohled západní medicíny a homeopatie. Z pohledu homeopatie je náš organismus jedním celkem. V danou chvíli máme jednu nemoc, která se jen projevuje na různých rovinách našeho organismu. Stačí si uvědomit, že se nemůžeme rozložit na kousíčky, ať už nás bolí ruka či noha, ať už nás trápí afty nebo nemůžeme spát, pořád jsme to my, kdo cítíme bolest a trápení. Neoddělitelně. Západní medicína často vnímá naše zdravotní potíže odděleně. Považuje za náhodu, pokud se po odstranění bradavic objeví astma nebo úzkosti. Z pozorování homeopatů vyplývá, že se o náhodu nejedná. A že se mysl, emoce a tělo oddělit nedají.
Chtěla bych vybídnout každého, aby se občas zamyslel, jakým směrem se jeho zdraví a léčba vyvíjí. Pokud jeden problém zmizí a po čase se objeví horší, tak těžko můžeme považovat léčbu za úspěšnou. Pokud je to naopak, a organismus místo vážných potíží, začíná nemoc projevovat mírnějšími problémy, pak to vypadá na správný postup.
Většinou na toto posouzení nepotřebujeme žádné testy a odběry… Stačí si odpovědět na otázku, co nám více omezuje život, co nám způsobuje větší utrpení? Čas od času chřipka s horečkou nebo nespavost několikrát týdně?Akné nebo migréna? Podrážděnost nebo deprese?
Toto zhodnocení léčby je užitečné u jakékoliv metody – ať už západní medicíny či homeopatie. Někteří z nás se snadno nechají přesvědčit čísly na papíře nebo přesvědčivým lékařem či homeopatem… a je moc důležité nezapomínat na to, jak se vlastně doopravdy cítíme.
Homeopatie orientačně sleduje v člověku tři roviny – mentální (nejhlubší, pokrývající rozpoznávání, chápání, paměť), emocionální (také velmi hluboká, zahrnující veškeré naše pocity) a fyzickou (ta je nejvíce na povrchu). To, na jaké rovině se nemoc projeví, záleží na síle našeho organismu. Čím silnější obranyschopnost, tím spíše dovede problém zadržet na okrajové úrovni, např. na kůži. Nejslabší organismus už nemá sílu a nemoc vpustí do nejhlubšího nitra – všichni vnímáme, že život člověka např. s depresemi (emocionální rovina) nebo se schizofrenií (mentální rovina) je omezen v daleko větší míře, než život člověka např. s potravinovými alergiemi.
…pokračování série Co mě naučila homeopatie: Nemoc a její projevy – co to vlastně znamená?