V článku Cukr – největší zlo v dětském jídelníčku jsem psala o tom, jak je pro organismus (a zvláště ten dětský) současné složení jídelníčku nevhodné a v mnoha případech poškozující zdraví.
Dneska se podíváme na čtyři konkrétní důvody, proč byste měli příjem sacharidů u sebe a svých dětí korigovat.
Všechny popsané mechanismy v těle jsou dost složité. Zde bude vysvětlení zjednodušené a doufám, že podané tak, abyste si z článku mohli do svého reálného života odnést co nejvíce.
Uvedené problémy spolu úzce souvisí a navzájem se ovlivňují. Organismus je zkrátka geniálně propojený celek.
Pokud dítě jí velké množství sacharidů (v podobě obilovin: pečivo, těstoviny, rýže; slazených mléčných výrobků nebo sladkostí všeho druhu), celý den se veze na inzulínové horské dráze.
Díky jídlu, které je plné sacharidů, dostane jeho organismus najednou ohromné množství cukrů, které musí zpracovat. Část se použije okamžitě jako zdroj energie, část se pak uloží v játrech, svalech nebo se přemění na tuk a uloží se v tukové tkáni.
Navenek se to projeví obrovskou energií (někdy až k projevům hyperaktivity). Čím více sacharidů dítě sní, tím výše vylétne hladina cukru v jeho krvi, a tím rychleji zase klesne. Za dvě, tři hodiny už má takový propad energie, že touží po další dávce (zcela přirozeně) a nejlépe opět co nejvíce nabité cukry.
Na tom by v podstatě nebylo nic špatného, jídla máme okolo sebe většinou dostatek, KDYBY …
… tyto extrémní výkyvy nenamáhaly slinivku a její hlavní hormon inzulín. Čím více sacharidů sníte, tím více se vyplaví inzulínu. Po čase na této stravě (u někoho dříve, u někoho později) se celý důmyslný hormonální systém organismu zhroutí.
Buňky přestanou na inzulín reagovat (je toho na ně zkrátka moc) a výsledkem je trvale zvýšené množství cukru v krvi, což je v konečné fázi cukrovka 2. typu.
Není to ale jen o cukrovce. Inzulínovou rezistencí (tedy necitlivostí buněk na inzulín) v současnosti trpí stále více lidí a ve stále nižším věku. S inzulínovou rezistencí jsou spojovány další civilizační choroby (například obezita či ateroskleróza), dokonce se o Alzheimerově chorobě začíná mluvit jako o cukrovce 3. typu.
Je důležité mít poskládaný jídelníček tak, aby k extrémním výkyvům vůbec nedocházelo. Pokud v dobré víře dětem ráno nachystáte obilninovou kaši s rozinkami politou agávovým sirupem, tak si můžete být jistí, že jste je právě vystřelili pekelně vysoko.
Další důvody odkryjeme na další stránce…
Mikrobiota je souhrnný název pro miliony a miliony organismů, které žijí v našich tělech. To, zda jsou, nebo nejsou vaše děti zdravé, z velké části závisí na tom, v jakém stavu se nachází jejich bakteriální kamarádi ve střevech.
Pokud vyhrává boj armáda zlých bakterií, střeva se poškozují a dochází až k zanícení a tvorbě zánětu. Tento zánět, který bývá dlouhotrvající, se pak může přesunout do jakékoliv části těla a způsobovat různá onemocnění (od bolestí hlavy, kloubů, zažívacích nebo psychických problémů až po alergie nebo ekzémy).
Ve střevech se také tvoří 70 % imunity, z čehož vyplývá, že neustálé dětské marodění, zvláště v zimních měsících, které většina rodičů vnímá jako nutné zlo, vůbec nutností být nemusí. Stačí vyhrát válku s nepřátelskými bakteriemi a předat vládu do rukou přátelských mikrobů.
A jak to všechno souvisí se sacharidy? Nepřátelské bakterie se živí především sacharidy a úplně největší hostinu mívají díky stravě obsahující průmyslově vyráběné cukry – sušenkami, bonbóny či sladkým pečivem jim tak uděláte velkou radost.
Více o mikrobiomu si můžete přečíst na mých stránkách v seriálu Zdravá střeva.
Cukr je návykový stejně jako tvrdé drogy.
Čím více ho děti jedí, tím více ho chtějí a často ještě větší a větší množství. Dobrá zpráva je, že to platí i naopak. Pokud dokážete u svých dětí zkorigovat množství přijímaných sacharidů, dojde k tomu, že je nebude tolik honit mlsná.
My jako rodiče neseme plnou zodpovědnost za to, co budou naše děti jíst. Nesouhlasím s názorem, že děti si samy dokáží poskládat svůj jídelníček tak, aby prospíval jejich zdraví. V dnešní době je nemůžeme nechat napospas toxickému prostředí, které je naprosto všude, včetně většiny školek a škol.
Osobně jsem se setkala s pětiletým dítětem, které odmítalo jíst cokoliv jiného než bonbóny a zoufalá maminka mi říkala, že neví, z čeho to dítě vlastně žije. To, jak podvyživené tělo z hlediska tuků, bílkovin, vitamínů, minerálů a dalších látek musel ten kluk mít, už si domyslíte sami. Bylo to na něm i na první pohled vidět.
Závislost se netýká jen bonbónů a dalších sladkostí, ale i pečiva či těstovin. Jsou to jen jiné formy sacharidů, které však v těle zafungují naprosto stejným způsobem.
S tím úzce souvisí další důvod, proč bychom měli cukry v jídelníčku bedlivě hlídat. Najdete ho na poslední straně tohoto článku:
Tento bod úzce souvisí s tím předchozím.
Dítě zvyklé na přeslazené výrobky určitě neocení přirozenou sladkou chuť ovoce nebo některé zeleniny. Jeho chuťové pohárky jsou navyklé na nepřirozenou sladkost, která se v čerstvých potravinách nevyskytuje.
Návyk na tyto umělé chutě začíná často už v kojeneckém věku, protože náhradní umělá mléka jsou doslazována. Pokud žena začne své miminko přikrmovat, dítě postupně bude dávat přednost sladšímu zdroji potravy, až nakonec mateřské mléko bojkotuje úplně, což je obrovská škoda.
Po většinu lidské existence byla sladká chuť pro tělo signálem, že surovina je jedlá a zároveň výživná. V dnešní době to už ale u spousty potravin neplatí, protože průmyslově vyráběné výrobky obsahují ledacos, ale opravdu důležité látky aby v nich člověk pohledal.
Zejména u dětí je preference sladké chuti až do 4. roku věku určující. Jde ale o to, jaké zdroje sladké chuti jim nabídnete.
Pokud dítě snídá pečivo (v horším případě kupované cereálie jako jsou müsli směsi nebo cornflakes), svačí doslazovaný jogurt nebo lipánek, obědvá těstoviny s kečupem, odpoledne si smlsne na Brumíkovi, povečeří chleba s marmeládou a sem tam to proleje džusíkem nebo sladkou minerálkou, pak je jasné, že nemá ani dostatek bílkovin, tuků, ale ani vitamínů a minerálů a dalších látek, které nutně potřebuje ke správnému růstu a vývoji.
Tento příklad je samozřejmě nadsazený, ale myslím, že zase tak daleko od reality dnešních dní nebude. Kolik dětí se povrtá v jídle, které obsahuje všechny důležité složky, a raději si počká na něco „lepšího“?
Možná si říkáte, že tohle všechno je přehnané, děti to vyběhají, že jsou odolné a vlastně víceméně zdravé, tak co.
Na to vám odpovím, že všechny snězené cukříky se sčítají a to, že teď dítě nemá s ničím problém, neznamená, že jeho tělo dokáže špatně nastavenou stravu zvládat dlouhodobě.
A to, co vidím kolem sebe, je spíše důkaz toho, že dětský organismus je velmi citlivý. Mnoha zdravotním problémům lze předcházet zdravou stravou. Bohužel si to spousta lidí ani nespojí a smíří se s už třetími antibiotiky během půl roku.
Druhou věcí je, že děti si v prvních letech života tvoří návyky, které si nesou do dospělosti. Neodpustím si svojí oblíbenou poznámku, že úkolem rodičů je naučit děti jíst správně. Není nutné dělat hysterii okolo každého lízátka, ale neměl by to být denodenní standard.
V dalších dílech se podíváme na rozdělení sacharidů a na to, jaké jejich zdroje upřednostňovat.
Hartwigovi, D. a M.: Jídlo na prvním místě
Fořt, P.: K čemu jsou diety
Sonnenburgovi, J. a E.: Zdravá střeva
