Tak přísahám, že psát jsem nechtěla, ale na požádání suodal, ať své zkušenosti nějak sesumíruju do článku, mě tu máte znovu. Slibuji, že to bude krátké, abych řekla pravdu, nevím co napsat, co nevíte, aby vás to zaujalo. Tak otvírám náš soukromý deníček a nechám vás nakouknout…
9. srpna – příjemný pobyt v nemocnici s taťkou na ultrazvuku (psal taťka) – byl jsem se na tebe s maminkou podívat a stále nevíme, jestli jsi kluk nebo holka, viděl jsem tvé pohyby, pořád jsi sebou mlelo miminečko naše, máš přes dvacet centimetrů a hlavičku prý 4 cm – byl to nádherný pocit, který se neopakuje, moc se na tebe těšíme.
16. 2. – další příjemný pobyt zatím nic netušící (taťka píše)
– Maminka je s tebou od 7 hodin v porodnici a doktoři pracují na tom, aby jsi se narodilo dnes, maminka se bojí bolesti, tak se naroď dnes a rychle.
– Honzíku, tak jsi konečně mezi námi, maminka si teda vytrpěla, ale byla moc šikovná a statečná, máš nejlepší maminku na světě, narodil jsi se 13.27 a vážíš 3 950g a měříš 53 cm, jsi krásný chlapeček s černými vlásky… Odvezli nám tě do Motola a budou tě operovat. Mamina pořád pláče a bojíme se o tebe, nemáš totiž dírku na kakání… Miluju tě a drž se chlapáku.
17. 2. Taťka mi do nemocnice přinesl slůňátko, ať mám na muchlání někoho u sebe, když tu nemám tebe, moc mi tu chybíš, je to pro mě jak černá díra.
Volala jsem do nemocnice- jsi po operaci, museli ti udělat vývod, odpojili tě od dýchacího přístroje, jsi šikulka, zvládnul jsi to na jedničku. Tak ráda bych byla u tebe a svírala tě v náručí, posílám ti pusinku, krásně spinkej. Je tu moc lidiček, co ti drží palečky a mají tě moc rádi, kluci viděli tvé fotečky a moc se jim líbíš.
18. 2. Volala jsem do nemocnice – máš u sebe moc milou sestřičku, hezky prý papáš, zítra mě za tebou pustí, tak moc se na tebe těším.
19. 2. (píše taťka)
Tak jsem maminku odvezl za tebou do Prahy, aby jsi ji měl u sebe, jsi krásný kluk Jeníčku, loučení bylo těžké.
20. 2. (taťka)
Byl jsem za vámi, přeložili vás na normální pokoj, tam se už o tebe stará maminka, bojí se přebalování a měnění pytlíčků, ale určitě to zvládne.
21. 2. (taťka)
Dneska jsme za tebou byli i s bráškama, chovali si tě, moc jsi se jim líbil, taky jsi se na ně hezky smál.
13. 5. (taťka)
Dnes jsem tě odvezl do Motola. S maminkou jdete na vyšetření a budete tam dva dny, už ted mi tu strašně chybíte, zvládej to tam s maminkou.
15. 5. (taťka)
Jedu si pro vás, nemůžu se dočkat, až tady budu slyšet pláč, smích…
26. 5.
Miláčku, nestíhám psát, v nemocnici jsme to zvládli docela dobře, ještě že tam mají i kočárky na uspávání, probírání z anestézie bylo šíííílené, moc jsi plakal, mlátil ručičkama kolem sebe, já nad tebou brečela… Týden doma nám trvalo, než jsi se z toho srovnal, směješ se už nahlas, to je tak krásný.
22. 11.
Nestíhám psát, jsem ostuda. V září jsme se nastěhovali a hned druhý den jsme nastupovali do nemocnice, kde ti vyšili prdelku, operace trvala 6 hodin, ale zvládnul jsi to líp, než jsem čekala. Vždycky mám takový strach, jak to tam budem zvládat.
23. 1.
Sluníčko moje, 17. tě znovu operovali. Byla to úprava prdelky, tak teď ji máš hezkou jako každý jiný. Opět jsi špatně snášel narkozu a trochu jsme se spolu poprali, ale jinak pobyt docela šel, jen ten čas tam utíká tak pomalu…
3. 3.
Tak 20. 2. jsme nastoupili zase do Motola. Snad už na poslední operaci, zanořovali ti stomii, 5 dní jsi nemohl nic jíst, krmili tě jen umělou výživou, kterou jsi měl zavedenou do žíly na krku a kvůli tomu tě i na spaní a když jsem tě nehlídala, přivazovali. Byly krušné chvilky, ale máme to za sebou a to je důležité… Po operaci jsi kakal hned druhý den, jaký to nezvyk 😀 Desátý den nás pustili domů… doma následovaly rotaviry uááá…
No tak jsem to nedodržela, je to dlouhé, ale mohlo být i hůř – mohla jsem Vám to opsat celé, nejen pobyt v nemocnici. A to by jste u toho usnuly, o pobytu v nemocnici jsem psala i článek, který vyšel asi před měsícem s názvem Motol!!!. Bylo to o pohledu z druhé strany a poděkování sestřičkám… Pobyt je vždycky nepříjemný, ale vlastně je to cesta, pomoc těm našim sluníčkám a my máme to štěstí, že v dnešní době můžeme být s nima…
Také bych zde připsala názor na poplatky na nemocnici – samo zřejmě by se mi líbilo, kdyby to bylo poskytováno zdarma, a tak nějak by to člověk i očekával. Ale za to, že mohu být u svého dítka a dostanu postel a třikrát denně v Motole chutné jídlo, mi těch 60 Kč nepříjde moc. Je mi jasné, že tohle stejně zdravotnictví nezachrání, to se musí začít někde jinde… Jinak mě třeba po porodu dali na nadstandartní pokoj a nemusela jsem ho platit… byli hodní a moc hezký přístup…