Kojení vnímám jako obrovský dar, za který bych chtěla poděkovat. Komické na kojení může být jen to, že už kojím od února 2009 🙂
Milé čtenářky, maminky stávající i nastávající, dovolte mi mým příspěvkem poděkovat za obrovský dar, kterého se mi dostalo. Ano, kojení beru spíše jako dar než jako přirozenou součást každé maminky… S kojením jsem se prakticky před přiložením Davídka k prsu nesetkala.
Pocházím ze tří dětí a ačkoli se moje maminka snažila, nepodařilo se jí kojit nikoho z nás. Důkazem její snahy je i „odsávačka“, na kterou jsem čas od času doma narazila ve skříni při úklidu. Skleněný díl a balonek… Nikdy jsem nechápala, jak to funguje a nejednou jsem přemýšlela k čemu to využít.
S předsudkem, že když nekojila matka, dcera kojit nebude, jsem šla do nemocnice. Snažila jsem si to příliš nepřipouštět a nemyslet na to. V každém případě značně oddálené přiložení Davídka, jeho nezralost, spavost a vysoká porodní váha jen podporovali problematický nástup laktace. Měla jsem však obrovskou motivaci, vycházející ze studie TRIGR (www.trigr.cz). Chtěla jsem maximálně zamezit riziku rozvoje diabetu 1. typu u mého syna.
Většinu z mých postřehů z kojení jsem tu již sepsala v těchto článcích:
Odsávačka mateřského mléka
Bylinky pro kojící maminky
Bibání aneb kojení našeho Davídka
Kromě toho, že kojení vnímám jako možnost „dát se“ svému synovi, resp. poskytnout mu to, co potřebuje a zároveň si dopřát společný okamžik (rozumějte jen náš okamžik), kojení pro mne znamenalo velkou ekonomickou pomoc.
Když byly Davídkovi 4 měsíce, některé kojící maminky se divily, proč ho už nekrmím piškoty a přesnídávkou. V šesti měsících se divily, že je stále kojený. Samozřejmě, že s postupem času začal dostávat příkrmy – s přídavkem mateřského mléka, později bez něj. Nicméně kojení pokračovalo. A pokud opominu možný zdroj kravských bílkovin z mateřského mléka, pak mléčný výrobek dostal až několik měsíců po 1 roce (tuším v 16 měsících). Teprve v 18 měsících jsem ho přesvědčila, ať se napije ředěné ovocné šťávy. Stále mu stačilo to jeho „bibání“. Když jsem se v prosinci loňského roku setkala s názorem, že takhle velké děti přeci už nemohou být kojené, debatu jsem raději příliš nerozváděla. Díky Bohu jsem našla i maminku, která to okomentovala slovy „užívej si to, nebude to trvat věčně…“
Nejbližší příbuzenstvo už to nekomentuje, neptá se. Davídek mi stále usíná u prsu, když ho něco bolí, je pro něj mateřské mléko nejlepší lék a utěšovadlo. Za pár dní mu bude 33 měsíců. Nedokáži odhadnout, zdali dostal od Boha ten dar a bude odolný vůči nemocem, ale zatím měl pouze jednou anginu (léčenou antibiotiky) a za celý jeho život jsem při horečkách (následku růstu zoubků) použila 4 čípky.
Od září chodí na 5 dní do školky. Předpokládám, že se nevrhá na paní učitelky za účelem zisku mlíčka. Tedy pevně doufám, že kdyby tomu tak bylo, dozvěděla bych se to od nich. Davídek preferuje bibání bez přihlížení dalších osob. Nutno podotknout, že jsem zvolila cestu, aby se odstavil sám. Jsou situace, kdy mě bolí prsa a snažím se, by se ode mne už odpojil. Manžel si občas dělá legraci, že Davídek přejde plynule z mlíka na pivo 🙂
A co na to říkají lékaři?
Na endokrinologii jsem v září sklidila obdiv… V říjnu obdiv vyjadřovala lékařka ze sítnicové poradny. Jediný, kdo se na „kojení“ neptá, je Davídkův pediatr. Paní doktorka se naposledy ptala v půl roce, záznam v Davídkově knížce o kojení je naposledy z jeho 3 měsíců.
Negativní přínosy dlouhodobého kojení.
Bohužel nedokáži odhadnout i negativní stránku dlouhodobého kojení. Samozřejmě bych byla velice ráda, kdyby Dadánkova obliba bibání nic zlého nepřinesla. To ale jednou ukáže čas.
Poděkování
Chtěla bych tomuto webu, Vám všem, kteří jste mne podporovali v začátcích, poděkovat. Jsem si toho denně vědoma, že bez pomoci Vás i mé rodiny v začátcích bych dnes asi nemohla sepisovat podobnou zkušenost. Děkuji všem, kteří, ač osobně nezasaženi kojením, respektují volbu maminek, které kojí – a to ať se řídí příručkami, radami nebo jen svým srdcem. Nikomu bych nedávala sama sebe za vzor, na straně druhé jsem ráda, když lidé mé rozhodnutí respektují.
Pro někoho je sice překvapivé, ba i komické, spojení matky a dítěte, které chodí do školky, prsem, ale já doufám, že vás ta představa neuráží nebo nezvedá ze židle.
Zdraví bokul a Dáda