Je zde dobrým pravidlem doporučovat takové tipy na výlet, kde se nám líbilo a kde by se mohlo líbit i jiným. Ale při našich výletech se mi nyní na dovolené v Jeseníkách stalo poprve v životě i to, co mě vede k napsání právě toho, co NEDOPORUČUJI!
Je mi líto, že jsem toho musela být svědkem, protože raději píši ty místa, kde je nám dobře a kam se i rádi vracíme. Před dovolenou jsem si přes internet vyhledala místa, které vypadali pěkně a zajimavě, kde by se Domčovi mohlo líbit. Zajímavě vypadal i skanzen v Rapotíně, na svých stránkách slibovali, co vše u nich uvidíme. Prý se skládá ze skanzenu, veterán muzea, zooparku a dětského koutku. V zooparku jsme měli vidět živá zvířátka, podle uvedeného opice, pštrosy, lamy, velbloudy, osly, koně, kozy, ovce, domácí a vodní drůbež, pávy, čápy, krocany, exoty, labutě, husy, holoubky, kachničky, křepelky, bažanty, káně, srnčí, veverky, králíčky, vodní želvy a nově i kajmany. Pro děti nabízeli zábavný koutek bohatě vybavený všemi různými atrakcemi, s venkovnim ohništěm a posezením. Mimo to nabízejí svezení na koni, či oslíkovi nebo poníkovi a i svezení na velbloudu. Potud jsme byli spokojení a zdálo se to jako dobrý tip, a tak jsme se tam hned druhý den vydali. Protože s námi byla na dovolené známá, která má dvě nevidomé dcery na vozíku, tak jsme se snažili i hledat něco, co si mohou osahat nebo slyšet a nejlépe se zpevněnou cestou. Okolo pokladny byl sice drobný štěrk, ale prý to z vozíkem zvládnou, u pokladny jim prodali vstupenky a žádné varování a my se neptali. Ano, naše chyba! Ale koho by napadlo, že když za drobným štěrkem je dlážděná cesta, že dál nastane hrůza. Na cestě už nebyla dlažba a ani drobný štěrk, ale hodně velký štěrk,spíše šutry. Zde se nejen špatně šlo v sandálkách, ale s vozíkem nedalo projet. Ale to není to nejhorší!
My samozřejmě mířili za zvířátky, ale znechucená jsem ještě nyní! U plotu ležel chcíplej pštros, již posedaný zelenými mouchami, toho jsem ani nefotila a rychle pryč, než by si ho všiml Dominik. O kousek dál bylo stádo poníků, koní, koz a ovce. Chudáci ovce, musely nosit silné, zplstěné rouno, v ohradě bylo pouze seno a o kousek dál pil z kaluže strašně zbídačený, samá kost a kůže velbloud. Kde se v těch vedrech, kdy neapadla ani kapka hrozně dlouho, vzala kaluž v ohradě. Že by to byla napáječka místo koryta? Nějaké lamy, opice a kajmani mimo plastových soch vidět nebyli.
Pak jsem šla s Domčem ještě na tank a dále už ne, nějak mě přešla chuť a nálada. No Domča chtěl na hřiště, kde nás čekala další sprcha, cedule, že jsou atrakce jen do 4 a nebo 6 let, záleželo jaké. Taky ve mně moc důvěry nebudily, takže jsme odcházeli s pláčem. U pokladny jsme vyslovili svoji nespokojenost a na dotaz, proč nás neupozornila, že s vozíkem nelze projet a proč mají hřiště jen max. do 6 let, jak to mám vysvětlit řvoucímu 9 letému autistovi, když na internetu o tom není ani slovo, spíše naopak? Na to nám bylo odpovědí jen pokrčení ramenou a že je tam cedule s uvedením věku, jasně, ale pokud by to bylo uvedeno na internetu, tak tam ani nejedeme. Proč taky, že? A že to máme říci panu majiteli.
Po návratu domů, kde jsem měla dostupný internet, jsem panu majiteli napsala email a žádala o vysvětlení a nápravu. Pořád jsem přemýšlela, zda to takto zveřejnit, ale tím, že se pan majitel ani nenamáhal odpovědět za celou tu dobu, co jsem doma, mě utvrdil v tom, že to k uveřejnění posílám. A už je to jen na redakci, zda to chce, nebo nechce otisknout.
Článek byl zařazen do soutěže Podělte se o tipy na výlety a vyhrajte spoustu dalších, ve které můžete vyhrát za tip na výlet i vy. Výherci si budou vybírat knihy z kategorie Tuzemští průvodci na stránkách nakladatelství CPRESS. Těšíme se na všechny vaše soutěžní příspěvky a přejeme šťastnou cestu a spoustu skvělých prázdninových zážitků vám i vašim dětem.
