Ne, že by děti neměly vědět maximum informací o Otci vlasti. Karel IV. si to jistě zaslouží. Co si ale budeme povídat, ty nejmenší jeho zásluhy neocení a utrácet peníze za vstup na nejnavštěvovanější hrad u nás se mi tak jeví jako naprosto zbytečné. Jedna možnost, jak dětem přiblížit tohoto významného panovníka, ale přece jenom je…
V první řadě musím říci, že jsem si s dětmi nejprve sedla a povídala o Karlu IV. Samozřejmě vzhledem k jejich věku, k výkladu jsem použila i moc hezky udělanou knížku básniček Malý pražský chodec. Dětem se moc líbí, Domča se dokonce jednu z nich naučil. O Karlu IV. tam je několik básní, mimochodem moc hezky připravených a vcelku dobře o něm vypovídajících. Takže jsme si pár dní o Karlu IV. vyprávěly s připomenutím toho, co jsme v Praze už viděly – Karlův most, Pražský hrad, chrám sv. Víta…
A jednoho sobotního rána jsme vyrazili na Hlavní nádraží (jak jinak, minulý výlet se nám líbil, a tak jsme plechového miláčka zase nechali doma :-)). Za půlhodiny jsme vystoupili z pohodlného vlaku na nádraží v obci Karlštejn. Bylo docela vedro, takže jsme se těšili, až z vyhřátých asfaltek zamíříme do lesa.
Nejdřív jsme se ale vydali k hradu. Přece jen – když už jsme u tohoto majestátního hradu, byla by škoda ho alespoň neobhlédnout. Ono stačí jen cestou vzhůru zvednout hlavu – ten pohled stojí za to. Je to jako z pohádky…
Když se nám podařilo vystoupat k hradu, jen jsme si prošli hradby, podívali se do Studniční věže, koupili turistické vizitky a vydali jsme se nejkratší cestou pryč – příliv turistů byl příšerný, jen u pokladny to vypadalo tak na minimálně půlhodiny čekání. Když scházíte od pokladen a dostanete se k prvnímu vstupu na hrad, všimněte si vlevo úzké cestičky dolů. Tou se dostanete mimo a vydáte se vlastně zkratkou na skvělý výlet. Základem je sledovat červenou turistickou značku.
Když sestoupíte asi 300 metrů, dostanete se na asfaltovou silnici. Vydali jsme se vpravo, minuli jsme hostinec Pod Dračí skálou a zdárně našli odbočku na lesní cestu vlevo. Po kratším stoupání jsme u první zastávky – Dub sedmi bratří. Tenhle dub je skutečný, nejde jen o název nějakého místa. V průměru má skoro 5 metrů a starý je údajně skoro čtyři sta let. Má samozřejmě i své pověsti (kdysi si u něj prý dělilo o kořist sedm loupežníků, bratří). Je u něj rozcestník. Tady máte na výběr, kam se vydáte…
My zvolili pokračování po červené turistické značce. Je to lesní cesta, plná stoupání, plná kamínků, musím i přiznat, že pro děti není nijak záživná. Je třeba vymýšlet cestou nějakou aktivitu.
První zastávkou je od dubu po asi 1,5 kilometru Králova studánka. Tu nechal „vytvořit“ sám Karel IV. Je to nádherné místo, plné nostalgie a průzračné vody. I když, chodí z ní pít i zvířata, kdo ví, co se v ní nachází – raději bych ji nedoporučila pít. Cesta od Královy studánky je pro děti už veselejší.
Další zastávkou je Kubrychtova bouda. Ta sloužila kdysi jako příležitostný hostinec (od roku 1921) a hotýlek pro trampy. Ke konci osmdesátých let minulého století ale shořela. Byla ale vybudována nová, která nyní slouží jen jako nějaká výzkumná stanice CHKO. Našla jsem velmi zajímavý článek, který vypráví o celé historii Kubrychtovy boudy – doporučuji si jej přečíst, je to úžasná část naší historie!
Od boudy jsme se vydali dále lesní cestou, přes kterou vedou dřevěné lávky, pod nimiž protéká potůček. Kousek jsou pak Bubovické vodopády. I když, nečekejte žádné Niagáry. Je to jen taková malá kaskádka, ale na pohled naprosto úžasná. My tu byli, když poměrně málo pršelo, takže tu nebylo extra moc vody. I tak je to moc příjemné místo, kde si děti po cestě užijí daleko více než na rozpáleném hřišti. Je to tu celé obklopené stromy, takže horko z okolí nevnímáte. A můžou stavět třeba bobří přehrady, nebo se jen tak plácat. A vy si mezitím v klidu můžete sníst svačinku.
Kdo má sílu a hlavně starší děti, může vyrazit do malé vesničky Svatý Jan pod Skalou. Je to od vodopádků tak čtyři kilometry. Problém je, že odtamtud nejede vlak, snad jen autobus (já neznala odjezdy, tak jsem to neriskla). Nebo se můžete vydat do dvoukilometrů vzdáleného Srbska, odkud jede vlak na Prahu. My se rozhodli, že se vrátíme zpátky na Karlštejn – je to cesta lesem a venku bylo fakt horko, tak proč chodit po louce do Srbska:-)
Tenhle výlet byl fajn a nám se moc líbil. Chtěla bych ho doporučit všem, kteří touží po klidu a poznání. Děti, a koneckonců i vy, si připomenete našeho nejvýznamnějšího panovníka, poznáte místa, kam možná chodil a hlavně strávíte super den. Nenajdete tady davy turistů. Ale zase si nemyslete, že tu budete sami. Výletníků sem směřuje dost. Ostatně, tahle část je kousek z úplně první turistické trasy, která u nás byla vytvořena. Jedná se o cestu Vojty Náprstka a nese označení OO1.
Buď můžete autem – na Karlštejně je placené parkoviště, pak se vydáte směrem nahoru na hrad. Nebo vlakem – z Prahy sem jede spoj z Hlavního nádraží, směr Beroun. Jezdí poměrně často, o víkendu každou půlhodinu. Jedná se soupravy City Elefant, kam naprosto bez problémů nastoupíte i vystoupíte s malými dětmi. Žádné nepříjemné rychlíkové schůdky tu nejsou:-)
Jak se dostat na jednotlivá místa jsem popsala výše. Důležité je držet se červené turistické značky.
Na Karlštejně není nouze o restaurace. Jen počítejte s většími výdaji. My jsme se stavili
Cestou k hradu si můžete koupit v létě i točenou zmrzlinu – a tu bych s radostí doporučila. Byla fakt výborná!
Na Karlštejně si můžete koupit suvenýry, turistické vizitky a děti dostanou i razítka do deníčků. Pozor – nečekejte zbytečně u pokladny na vstupenky. Zamiřte do sousedního stánku se suvenýry. Bohužel tu nemají vizitku s Bubovickými vodopády a Informační centrum se mi nepodařilo najít, byť vím, že někde na hlavní cestě k hradu je. Výběr je i z pohlednic – schránku jsem našla až dole v obci, nedaleko u parkoviště, u budovy České pošty.
Pokud se pro tento výlet rozhodnete, musím upozornit, že rozhodně není cesta uzpůsobená pro kočárky. Vůbec s nimi tady neprojedete. Jde o lesní cesty plné kamenů, pařezů, větví, děr, úzkých lávek apod. Malé dítě by ale mělo s dopomocí tuto, celkem asi sedmikilometrovou cestu, zvládnout. Naše tříletá Kačka ji zvládla – i když občas měla stavy s ufňukáváním, že už neudělá ani krok:-)
Na Karlštejn se dá dostat nejrůznějšími cestami. Pokud byste chtěli vidět Karlštejn z toho nejkrásnějšího pohledu, pak se vydejte ze Zadní Třebáně – o tomhle výletu jsem vám už také psala:-)
Tak sláva, nazdar, výletu!
