Budu psát ale o jiném pohledu.
Není to tak dávno, co jsem musela během 2 let podstoupit celkem 5 operací v celkové narkóze. A jelikož jsem zatím neměla žádné zkušenosti, velmi jsem se toho obávala. Na klidu mi nepřidávaly kamarádky, které ochotně vyprávěly, zaručeně pravdivé příběhy, z operačních sálů. Takže jsem si vyslechla, jak se jeden pán probudil uprostřed operace, jak druhý pán nemohl usnout a další paní se naopak nemohla probudit.
Nastal den D a já, ani nevím jak, jsem se ocitla na sále. Vše probíhalo hladce a i sestřičky byly milé, když se jim napoprvé nepovedlo napíchnout žílu, dokonce se i omluvily. A v ten moment se mi nad hlavou objevil obličej. Byl to anesteziolog. Nutno dodat, že mladý, sympatický a pohledný. Představil se a začal mi vysvětlovat, co se bude konat. Pohled ze spodu, když ležíte a druhou osobu vidíte obráceně, byl i tak dost zajímavý. Pan doktor tedy klidným hlasem pravil: „Paní, …ová, nyní ucítíte teplo a pak budete v klidu spát… BUCH. Dál nevím, už jsem neslyšela vůbec nic.
A nejednou jsem opět z dálky zaslechla ten příjemný hlas, který mě vítal ze spánku. Snažila jsem se dobře poslouchat, šlo to těžko, ale přeci jen jsem otázku zaslechla. „Paní …ová, vidíte mě? A znovu. Paní …ová vidíte mě? Otevřu jedno oko, druhé, koukám, hledám, ale nevidím vůbec nic. Jen mlhu. Slyším opět stejnou otázku, ale odpovědět nemůžu a ani kývnout na znamení, že jsem tu, nelze.
Uběhlo ještě pár sekund a už je to tu. Ten milý obličej anesteziologa konečně vidím! Ale co to? On je tu třikrát? Zaostřuji, opravdu se usilovně snažím, mrkám, kulím oči a stále vidím tři totožné obličeje. Pokusím se tedy aspoň o slůvko a hle, jde to.
Vypálím ze sebe: „Třikrát.“
Lékař nechápe, hned ale vysvětluji: „Vidím vás třikrát.“
On: „ Tak to je skvělé a kolik mám očí?“
Přemýšlím, proč mi pokládá takovou hloupou otázku a bez myšlení vyhrknu: „Dvě“.
A nelžu. Už se mi povedlo neposlušné oko zastavit, ustálit a nade mnou se sklání pouze jeden člověk. Jehož oči jsou opravdu krásné, modré a veselé. Tak to je ten můj první pohled. Pana doktora jsem od té doby nikdy nepotkala, ale jsem si jistá, že ty jeho oči bych poznala kdykoliv, kdekoliv a třeba i o půlnoci v černočerné tmě.
