Už od pondělí přemýšlím, komu poděkovat, či za co poděkovat. Tohle slovo z mých úst vychází denně min. 50x a slyším ho ve stejném množství taky denně, takže nemá smysl psát o děkování za podání nějaké věci, za poděkování za skvělý oběd, či poděkování za zavolání. Proto zkusím napsat pár smysluplných vět, za které patří poděkování s velkým „P „.
Děkuji svým rodičům, že tu mohu být, že jsem se narodila do doby, kdy nepotřebuji kyj na mamuta nebo valchu na praní 🙂
Děkuji jim také za vychování, i když zde bych polemizovala, nebyli nejlepšími rodiči, nebyli mi vzorem do dalšího života.
Děkuji jim za krásné jméno, které mi dali 🙂
Děkuji sama sobě, že jsem byla tak uvědomělá, tak plná elánu se dovychovat, učit se novým věcem, které jsou základem do mého života.
Děkuji svým bývalým kamarádkám a kamarádům za to, že jsem s něma mohla strávit pubertální a -náctiletý život, který byl plný smíchu, hudby, tance a bezva výletů 🙂
Děkuji za to, že jsem mohla poznat svého muže, s ním můj život dostal jiný spád, děkuji mu za domov, který mi dal, za lásku, za krásné chvíle spolu strávené /doufám, že si jich užijeme ještě dost/, za trpělivost se mnou, děkuji mu taky za to, že mě kopal do zadku a nutil si dodělat střední školu, kdy jsem odmaturovala dva roky po narození naší dcery 🙂
Děkuji jeho rodičům, že mě přijali za svou dceru, děkuji jim za bolestnou zkoušku žít s nimi pod jednou střechou, byl to dril a zkouška mých nervů. Nyní můžu napsat, že si rozumíme, máme se rádi, i když si občas vjedeme do vlasů, ale to je snad všude a budu to já, kdo se bude o ně starat, až nebudou moct, bude to pro mě čest, oni si to zaslouží!!!
Děkuji mému tělu a pulečkům od manžela za to, že jsem mohla porodit dvě krásné a zdravé děti, bez kterých by můj život neměl smysl.
Děkuji mým nynějším kamarádkám a kamarádům, dokážou poradit, pomoct, rozesmát … „Mám vás moc ráda! “
Děkuji sama sobě, že jsem na sobě pracovala a dokázala jsem být člověk s velkým srdcem, být tolerantní /i když se mi to někdy vymstí/, být člověk, který rád pomáhá v nouzi a druhým s odhodláním a s nasazením /tady bych měla ubrat/, být citlivá, naivní a krásná sama sobě 🙂
Děkuji za to být dobrou manželkou, matkou, dcerou, sestrou a kamarádkou 🙂
Zvlášť děkuji za smysl pro humor, má ústa už jsou tak smíchem roztažená, že je mám od ucha k uchu 🙂
Děkuji za chvíle, kdy život mi ukázal, jak dokáže být proradný, zlý, sobecký, no prostě „svině “ … jsem za tohle vděčná, člověk se z toho dokáže ponaučit a vyvarovat dalších chyb, ale taky nechá šrámy na duši… Od Nového roku mi to život ukázal několikrát, psychicky jsem byla na spodině, ale vždy se dokážu odrazit od dna a jít dál… o tom ten život je… „jednou být dole, podruhé nahoře“.
V neposlední řadě velký „dík“ patří VD a jejich zakladatelce Petře, tyhle stránky jsou úžasné, dýchá z nich na mě rodinná atmosféra, a to nemluvím o úžasných maminách, které tu jsou, jsem moc ráda, že jsem některé z vás mohla poznat osobně.
Děkuji i těm, co jsem se mohla vypsat do vzkazíků, když mi bylo nejhůř, či mě něco trápilo, vždy mi to strašně pomohlo a vaše slovíčka mě vždy postrčila dál a netrápit se 🙂
Prostě „díky, díky, díky“ za vše, za život, co mám, co jsem, jak žiju, kde žiju, s kým žiju, za to, co jsem kdy v životě udělala, ať už dobře, či špatně, za poznávání nových lidí, prostě za celý můj dosavadní život… a děkuji předem i za další roky mého života, ať už radostného nebo bolestného… za všechno dík 🙂