Vzpomínám na první minuty svého miminka. Na porod. Na to, když jsem svou holčičku poprvé uviděla a mohla jsem ji přivítat na světě. Do porodnice jsem přijela v půl páté ráno a Sabinka se narodila v pět hodin a dvanáct minut 🙂 Byla jsem hned napojena na monitor, manžel chtěl dojít do auta pro tašku a já nechápala sestřičky slova, když mu říkala, že to už nestihne, doběhl alespoň rychle pro foťák. Kontrakce přicházely po minutě, ale já jsem čas nevnímala. Nechala jsem si píchnout vodu a hned první kontrakce byla nesnesitelná, přistihla jsem se, jak volám o pomoc.
Manžel mě hladil po vlasech a říkal, to bude dobrý, přiznávám se, moc jsem mu v té chvíli nevěřila 🙂 Celé těhotenství jsem se těšila, že budu rodit na novém porodním sále, tam jsem se ale vůbec nepodívala, nestihla jsem to, rodila jsem přímo na vyšetřovně :-).
Po silné kontrakci jsem rychle přešla z místnosti na vyšetřovnu a čekala na další, jednou jsem zatlačila a naše holčička byla na světě. 🙂 Pocítila jsem obrovskou úlevu a radost, dostala jsem Sabinku na břicho, hladila jsem ji a s manželem jsme na ni s láskou hleděli. 🙂
Manžel říkal, že je podobná naší druhé dcerce, jen má více vlásků a přitom se mu chvěl hlas, bylo to velice emocionální. Ten samý den odpoledne se přijela na Sabinku podívat i její velká sestřička Anetka, první setkání bylo užásné, myslím, že to byl pro nás pro všechny nezapomenutelný zážitek. 🙂
Po příchodu domů z porodnice jsem měla velkou pomocnici, starší dcerka se o svou sestřičku starala moc hezky, a teď je pro obě odměnou, že si spolu mohou hrát. I když občas dělají velkou neplechu, jsou to naše zlatíčka a máme je obě moc a moc rádi. 🙂
