Ahoj všichni, jmenuji se Veronika, je mi 24 let a před 17 dny jsem se stala už dvojnásobnou maminkou. S přítelem máme tříletého klučinu Vašíka a teď k nám přibyla i naše dlooouho očekávaná Vendulka. Takže máme doma páreček. Sice jsme si na tu naši princezničku museli počkat asi o 9 dní déle, ale konečně je tady s námi.Takže vlastně ještě teď prožíváme naše „první dny“ s miminkem. Před příchodem domů z porodnice jsem měla myšlenky, jak to všechno zvládnu a hlavně, jak Vašík přijme Vendulku. Ale musím říct, že po příchodu domů se mi ty „špatné“ myšlenky rozplynuly.
Není to určitě procházka růžovým sadem, ale je to jednodušší, než jsem čekala.
Vendulka je totiž strašně hodné miminko. Pořád jenom spinká anebo papá, což je samozřejmě dobře. A Vašík? Ten svoji malou sestřičku přijal naprosto skvěle. Pořád ji hladí, pusinkuje a pomáhá se vším, co se týče péče o maličkou. A když někam jdeme i s ní, tak má strach, abychom ji tam nenechali.
Sice nám pár dní trvalo, než jsme se dokonale sžili, ale už je to dobré. Jsme naprosto sehraná trojka. Myslím, že ještě tak pár dní a pak bude vše ok. Já se sice cítím trochu více unavená, ale tím, že Vašík chodí každé dopoledne do školky, tak aspoň v tu dobu si odpočinu. Přiznám se, že ještě skoro celé dopoledne spím i s miminkem. Ale tak doma mám většinou všechno hotové, tak proč bych si nemohla trochu zdřímnout, že?
Odpoledne už je trochu náročnější, ale snažíme se. Vašík je naštěstí dost chytrý a chápe, že Vendulka je miminko a že potřebuje více péče. Občas je sice znát, že trošku žárlí a dožaduje se pozornosti, ale to zná asi každý, kdo měl miminko a starší dítě doma. Úplně nejlepší je ale stejně Vendulka. Přijde mi, že to, co jsem prožívala s Vašíkem před těmi třemi roky, tak to úplně stejně prožívám i teď s ní. Je to prostě naše zlatíčko. Kromě spinkání a papání vlastně zatím nic jiného nedělá.
Největší strach jsem měla z toho, že když budu maličkou kojit, tak Vašík zrovna v té době po mně bude chtít různé věci. Ale vůbec to tak není. Zatímco já kojím, tak Vašíček si hraje sám a pokud zrovna něco potřebuje, tak když mu řeknu, tak vydrží, než se sestřička napapá.
Takže na to, že jsem měla celkem strach, jak to budu s miminkem zvládat a jak to bude probíhat, tak musím říct, že jsem celkem odpočatá a spokojená. 🙂
Mám zlaté děti a naše první dny a miminkem probíhají celkem klidně a normálně, jako všude jinde. Doufám, že nám to tak zůstane i nadále.
Děkuji, že jste to dočetli až sem a mějte se hezky.
Verča, Vašík a Vendulka
