(Ne)problém
Kvůli kojení jsme toho zažili v prvních týdnech hodně. První přiložení k prsu a rozkojení byla brnkačka – tedy alespoň pro nás. Maličký pil a vše bylo v naprostém pořádku. Po týdnu doma jsme zjistili, že maličký sice pije, přisátý je také správně i přibývá na váze, ale bohužel pláče hlady. A vyžaduje kojení cca po hodině. To se i naší paní doktorce zdálo zvláštní a my jsme byli odkázáni do nemocnice. Tam na mne koukali jako na mimozemšťana. Jeden doktor tvrdil, že mi tedy neteče mléko, když si vyzkoušel, že tomu tak není, že mléko mi teče, tak začal tvrdit, že neumím kojit (jasně s prvorodičkami se zachází jako s idiotkama). To zjistil, že také není pravda. Pak mi začal tvrdit, že si bradavky něčím natírám nebo myji sprchovým gelem – na to jsem mu odpověděla, že debil fakt nejsem. Tak asi protože si už nevěděl rady, tak mi nakázal abych před ním dala malého na váhu a pak ho nakojila a zase ho dala na váhu. Jako kdybych si to všechno vymýšlela. Udělala jsem, jak mi řekl. A ejha – sám viděl, že na váze po nakojení má maličký úplně stejně jako před nakojením a to prosím pěkně hltal, bo měl velký hlad. Vážil ho samozřejmě sám, bo já si přece všechno vymýšlím – namyšlenec! Přestal mne konečně obviňovat z nesmyslů, protože sám viděl a slyšel, jak malinký hltá. Udělali nám všelijaká vyšetření a na nic nepřišli. Pan doktor se mi neustále snažil bránit dávat malému umělou výživu, stále opakoval, jak je kojení důležité. Ale nechat prcka vyvádět hlady každou i necelou hodinu a ten chudáček se kvůli tomu ani nevyspinkal. Tak tomu říkám týrání dítěte. Výživu sem začala dávat maličkému ještě v nemocnici. Asi po měsíci jsme museli přejít na sytější výživu a po dalším měsíci na kaše a to i přes den, protože tomu mému nenasytovi to nestačilo. A že jí jako nezavřený a má teď ve dvou a půl roku 13 kg a 104cm. To už nikoho nezajímá 🙂