Na porodním oddělení mám kamarádku, ona se přimluvila u jedné starší sestřičky a ta za mnou ze začátku aspoň začala více chodit a pomáhat. Jinak musím říct, že jsem nebyla spokojena. Byla tam jedna fakt protivná sestra, která se vůbec neuměla chovat – nevím, asi neměla tehdy vlastní děti a nevěděla, co je to porod nebo císařský řez a následné stavy po něm.
Měla jsem koupené kloboučky, ale bohužel po císaři žádné mléko 🙁 Malý se naštěstí přisával docela dobře, i přes ty kloboučky, ale prsa se mi nalila až doma, nějaký 7. – 8. den, a to jsem asi od 4. dne po porodu odsávala. Opravdu velký dík tomu, kdo vymyslel odsávačku!!!
Malý byl tedy od začátku na Nutrilonu. V porodnici několikrát řval hlady, protože mu neměl kdo připravit mléko – sestry byly buď na vizitě, nebo se staraly o zbylé děti na oddělení. Opravdu hrozný zážitek, když dítě řve hlady a já mu neměla co dát. A takové ty „fajn“ poznámky – a snažíte se vůbec kojit???
Mým dalším problémem byly záněty. První asi týden po rozkojení, to jsem dostala z ničeho nic 40 horečky, nebyla jsem ničeho schopná, prso bylo tvrdé jak kámen a neskutečně bolelo, takže v noci jsme museli na pohotovost. Tam mě postrašili, že pokud se to nezlepší, tak mi budou muset řezat prso. Malý to naštěstí vysál, dodneška nechápu jak. Tady jsem poznala, jak kojení bolí. Později se mi zánět vrátil, malý totiž nechtěl tahat z té „horší“ bradavky, ale to jsem už věděla, co mám dělat, tak jsem to zvládla bez ATB…a při třetím zánětu, kdy jsem musela brát opět ATB a měla tělo tak oslabené, jsem začala uvažovat o konci kojení. Postupem času jsme kojili u toho pravého prsa bez kloboučku a šlo to snadněji než u toho prsa s kloboučkem, a tak malý začal úplně bojkotovat levé prso, a odsávačka mi to vše nezvládala odsát, takže se mléko usazovalo.
Takže jsme zvládli kojit 4 měsíce. Přiznávám, že jsem to obrečela a bylo mi z toho mizerně. Taková ta blízkost u kojení mi hrozně chyběla. Ale s podporou manžela jsem to zvládla. U druhého dítěte doufám, že to bude lepší.