Přiložili mi ho až skoro po šesti hodinách a to bez jakéhokoliv vysvětlení nebo rady. Samozřejmě, že se
nepřisál. Snažil se, ale neuměl to. Týden ho museli v porodnici dokrmovat z injekční stříkačky, cizím mlékem, a já se pomalu hroutila.
Člověk si připadá úplně k ničemu, má malinké miminko a nemůže mu nic dát.
Chodila jsem prosit, aby za mnou někdo ze sester přišel a pomohl nám. Na to sestra odpověděla, že to nerada vysvětluje, ať si počkám na někoho jinýho… a to se stalo až po týdnu.
Po přeložení na intermediární péči, kvůli nastupující infekci, jsme to už zvládali na jedničku. A kdo ví, třeba i kojení pomohlo v jeho uzdravování.
Jsou to už skoro 3 roky, ale stále si pamatuji, jak jsem syna v porodnici po kojení nesla na váhu a s přítelem jsme netrpělivě čekali, zda vůbec něco vypil.
Když ručička váhy stoupla o 5g, skočila jsem mu kolem krku a rozbrečela se.
Domů jsme šli po dvou týdnech a to Kuba baštil 50 ml a já tomu nemohla věřit.
A tak se nebojte začátečních neúspěchů, nevzdávejte své pokusy a hlavně neuvažujte hned nad umělým
mlékem, vždyť to nejlepší má mrňousek od vás.