Měla jsem to štěstí, že jsem se mohla „sžívat“ se dvěma miminkama, jelikož máme dvě dcerky (3,5 a 1,5 roku). U první dcerky jsem si ji jako miminka nedokázala moc užít, protože to byla moje první zkušenost s miminkem a nevěděla jsem, co a jak a ze všeho jsem byla velmi vyplašená. Ale musím říct, že byla velmi hodné miminko, vlastně jsem ani nevěděla, že ji mám, první rok jen spinkala a budila se na jídlo!
U druhé dcerky už i to těhotenství bylo úplně jiné než to první, o kterém jsem do šestého měsíce ani nevěděla. Co se narodila druhá dcerka, která je ve všem úplný opak své starší sestřičky (jedna je blond, druhá tmavá; jedna byla hodné miminko, druhá uplakánek; jedna v noci spinkala, druhá mě nenechala vyspat vůbec; jednu jsem kojila, zato druhou bohužel ne; jedna v autě ihned usne, druhá probrečí celou cestu; jedna je mamánek, druhá se skamarádí s kýmkoliv a nemá problém být beze mne), tak jsem se snažila si ji jako miminka užívat, nikam nepospíchat a nic tak moc neřešit. Konečně jsem poznala, jaké to je být kojící maminkou a moc jsme si to obě užívaly.
Je pravda, že starší dcerka to ze začátku špatně nesla a byla opravdu moc žárlivá, ale nějak jsme to zvládly a teď už si užíváme všechny spolu. Máme teď doma dvě běhající cácorky, co se pořád hádají, ale i přesto se mají moc rády a nedokážou bez sebe být! Jsme opravdu moc ráda, že je mám a že jsem se rozhodla mít dvě dětičky takhle brzo po sobě!
