Tak zkusím zavzpomínat, i když na to první kojení snad si ještě vzpomenu. Je to už 14 let, to je teda hrůza, když se to dá takhle do číslic před oči, tak mi dochází jak jsem stará. Takže už v té době se i kojilo, ale vážně. Já jsem zrovna z těch maminek co mají štěstí a miminko první, druhé i to třetí se krásně přisálo a bumbalo a bumbalo.
Problém u nás jediný byl, že jsem netušila nic o problému, který se děje kolem třetího a šestého měsíce, kdy se mění složení mlíčka a mimískové ho odmítají. Takže první jsem odstavila ve třech a druhé v šesti asi z tohohle důvodu, protože jsem měla pocit, že stálým pláčem, pouštění se prsína mlíčko prostě není a jiné informace jsem v té době neměla. Druhé ukončení kojení jsem obrečela, myslela jsem, že je poslední, no nějak jsem to neodhadla. U toho třetího raubíře také přišel stejný problém, ale pomohly jste mi ho překonat a překonali jsme krizi třetího měsíce a kojili do jednoho roku.
Tak ráda vzpomínám na to, jak hezky hajal, přitulenej ke mně a bumbal, tak hezky si tu kozinu pokaždé držel rukou, jako že je jeho, ať mu na ni nikdo nesahá… i taťulda žárlil 😀
Je to to krásné spojení dítěte s maminkou, a když si na to vzpomenu, tak se mi svírá srdíčko, že už to nemám šanci zažít. Ach jo a nebo že by joooo… tak na to musím rychle zapomenout, to už bych to dítko musela kojit tak do osmnácti, protože by jsme to rozhodně neutáhnuli a asi bych musela začít kojit i zbytek naší rodiny… Takže maminky kojící a co budete kojit, užívejte si ty vzácné chvilky, které jsou jen a jen chvilky vaše a vašeho uzlíčku je to krása, která moc rychle utíká…
