Barunka byla osobnost již v bříšku. Celé těhotenství mi koukala do útrob a ne a ne se otočit hlavičkou dolů. Náš velký den, kdy měla přijít na svět císařským řezem, nastal letos 29. června. Nástup do nemocnice jsem si chtěla na poslední chvíli rozmyslet, směrem ke svému muži jsem dokonce vznesla požadavek, ať mě odrodí doma. Nakonec jsem to samozřejmě jako všechny zástupy matek přede mnou zvládla a přinesla si domů poklad a smysl života.Těšila jsem se, že navzdory snahám sester v porodnici dokázat, jak nemožné jsme, si najdeme brzy svůj řád a režim. Malá si ale žila první týdny naprosto po svém, procházela jsem svou druhou vysokou – mateřskou. Brzy jsme se ale sehrály a z nočního bdění jsem víc a víc hodin získávala pro svůj odpočinek. Naučili jsme si ji dokonce tak, že v osm postýlka znamená zavření očí a spánek.
Jako každé miminko i ona potřebuje společnost a zájem rodičů, ale již pár týdnů se zabaví přes den dost času i sama. Nejlepším společníkem je jí hrazdička a nespočet plyšáků. Máme za sebou žvatlání, celodenní pištění, první pokusy jíst lžičkou, poslední dny se začíná posazovat. Když na mě upře své oči a dotkne se mě svými hladkými ručičkami, nic jiného neexistuje, člověk se v těchto okamžicích úplně topí. Škoda jen, že čas tak zběsile letí. Už nyní jako by hloubkou svého pohledu a mnohými gesty dávala najevo – počkejte, já vám ještě ukážu, my, šikovné holky, jsme tu proto, abychom světu daly smysl. Barunka je ještě maličká, zatím je smyslem „jen“ pro svou rodinu. Jako její matka jsem na ni hrdá a připadá mi samozřejmě nejkrásnější ze všech mimin v okolí. Tatínek se v ní vidí, dědečkům dává sílu žít a babičky se realizují v nákupech šatiček a sponeček. A ona? Momentálně mi leží v klíně a nohou mlátí do klávesnice, právě zvládla napsat řádek plný céček. Už se ale domáhá pozornosti, je proto na čase tohle zamyšlení ukončit. Přeji všem maminkám a jejich dětem hodně zdraví a krásných jedinečných okamžiků. A třeba i štěstí v této soutěži.
