Nikdy neříkej nikdy…

Moje máma prý ještě jako malá holka často říkávala své mámě: „Já nikdy nebudu tlustá jako ty!“ A moje babička, její máma, jí vždycky s úsměvem odpovídala: „Odříkaného největší kus!“ …Stejně jí odpovídala i na další výlevy v rámci puberty: „Nikdy nebudu vařit polívky…“ A pak se máma vdala za mého tátu a ten bez polívky nemůže být. Snad by i překousl, že nemá hlavní chod, ale bez polívky prostě žít nemůže. A tak máma už 33 let vaří polívky k obědu a k večeři jen pro něho, sama je nejí… A v duchu se směje, že ta babi měla pravdu… A s tou tloušťkou, jak to říct kulantně, Twiggy zkrátka není a už asi ani nebude a vlastně co ji znám, ani nikdy nebyla… 🙂

Moje první větší láska (ty platonické nepočítám 🙂 ) byl kluk, co miloval angličtinu a rád ji ve svých hovorech používal. Ne nějak přehnaně, ale sem tam slůvko se vždycky nějak vloudilo. A s oblibou říkával, v podstatě stejně jako ta moje babička, jen moderněji: „Never say never“ – „Nikdy neříkej nikdy“.
A proč tady a teď právě na slova těch dvou vzpomínám? Není to tak dlouho, co jsem se v jednom z posledních článků dušovala, že „mě by do zorbovací koule nikdy nikdo nedostal…“ A vida… je to tady…

Já totiž strašně ráda soutěžím, ale NIKDY jsem nic nevyhrála… Jenže NIKDY skončilo… 🙂 Vyhrála jsem totiž hlavní cenu, a to zorbování pro sebe a jednu moji kamarádku. Možných výher bylo několik, mimo hlavní cenu to byly ještě nějaké kosmetické balíčky a já si v duchu na nějaký z těch balíčků myslela… Prostě nějaká kosmetika nám ženským vždycky bodne, ne? 🙂
Najednou mi z ničeho nic zazvonil telefon a mladý ženský hlas mi sdělil tu ďábelskou novinu… 🙂 A kromě ní i rovnou termín, kdy k tomu dojde. Cože, už za týden? Uf… A zrovna ve stejný den, kdy máme mít sraz ze školy… Nedá se nic dělat, výhra je výhra, srazů ze školy ještě bude… Jdu do toho… do koule… jsem blázen… 🙂 Teď ještě tu kamarádku…
„Ahoj Zuzi, co děláš příští čtvrtek odpoledne?
Aha, zubař, škoda…“

„Nazdárek, Hani, představ si,…
…balíš a odjíždíte na dovču, hmmm, škoda… Tak pěknou dovču.
Cože? I kdyby, tak do koule nikdy? 🙂 To jsem taky před měsícem tvrdila… 🙂
Tak nic, ahoj…“

„Čau Moni, tak kdy se uvidíme?
Co třeba příští čtvrtek?
Jo? Super! Ještě jsem ti zapomněla říct, že tam budeme zorbovat… 🙂
Co? No, neblbni… Sama tam nemůžu, je to koule pro dva lidi… Fakt do toho nejdeš?
Tak holt jindy, bez koule… :-)“

Marcela jde na sraz, Eva je na dovolené, tak kdo tu je a šel by do koule? Jasně, Olga!
„Nazdárek, chceš si zazorbovat?
Ne, opravdu nesháním hlídání… 🙂
Tak fajn, příští čtvrtek! Těším se! Čauky…“

A je to. Příští čtvrtek mě a Olgu pustí z kopce dolů… A pak že prý nikdy… 🙂 A víte co? Já se na to kutálení fakt těším!!! Asi jsem se fakt zbláznila…

Tak mi držte palečky… a ještě něco. Nikdy, ale opravdu NIKDY neříkejte „NIKDY…“ 🙂

Volné pokračování článku naleznete ZDE