„Ááááá, vy budete asi naše výherkyně, nemýlím-li se…“ Tak mě jedno slunečné a velmi parné čtvrteční odpoledne vítala jedna z organizátorek, jakmile mě spatřila s kočárem zvídavě nakukovat směrem k zahradním altánům a nafukující se rampě…
Ano, tak vypadalo místo, kde se mi za pár okamžiků měla pořádně zamotat hlava a já si měla užít adrenalinovou jízdu zvanou zorbing. Altán, raut, chlazené nápoje, moderátorka, mikrofon, novinářky z ženských časopisů, opodál nafukující se koule a rampa, protože na té rovině bohnického areálu by se vám stěží kutálely byť jen kuličky… A co teprve taková velká nafukovací bublina…
Světe div se, pořád ještě se těším, nemám strach, snad jen že neudržím v sobě všechny ty dobrůtky, kterými mě raut přitahuje jak magnet. Nu což, za pár minut jsou čtyři, čas mého kutálení se, a pak si můžu v klidu zobnout…
Ale to už stojím u mikrofonu čelem k ostatním a se zesilující trémou odpovídám na moderátorčiny dotazy. A při tom mi běží hlavou, jak je fajn zase po nějaké době přijít „mezi lidi“, do úplně jiného světa, než je svět „hami ňami“, „e-e“, „haf-haf“, „hají“ a „malá“… A zase mám ten sílící pocit totální mateřské domácí izolace…
Moje prvotní představa odpoledne, kdy se během dvaceti minut zkoulíme a jedem domů, bere tímto za své. Rampa se stále nafukuje, Adam okukuje všechny přítomné dámy, jako jeden z mála mužů na tomto místě se před nimi natřásá jak kohout a je ve svém živlu. Ty kluky, co mají plné ruce práce s nafukováním zajímá momentálně úplně něco jiného. Ach jo… Chromozóm XY se holt nezapře… To nás s ním za pár let čekají pěkné časy… Dámy, těšte se… 🙂
Odpoledne se nese v příjemné atmosféře a první dáma leze do koule a pomalu se z rampy kutálí dolů. Její jízda vypadá dost poklidně a po celých 5 otočkách končí. Ona pak svižně vyskakuje s pusou od ucha k uchu a hned ze sebe sype: „To bylo krátký! Já čekala pořád něco hrůzostrašnýho a říkala si, kdy to asi přijde a zatím přišel konec…“
Hmmmm, asi to bude fakt nuda. Konec konců, říkal to i můj partner. Samozřejmě poté, co z koule o několik týdnů nazad vylezl. Jinak bych nad jeho slovy jen mávla rukou…
Během další hodiny se kutálejí další dámy i nedámy a já střídavě odháním Adama od rautu (dloubání do připraveného jídla a shazování misek s olivami se opravdu nedělá, tytyty!), naháním ho po rozlehlém bohnickém areálu (snad si nás tu nenechají…), odháním od zaparkovaných aut pořadatelů (to autíčko opravdu nemá otevřené dveře proto, abys mohl nastoupit, kroutit volantem a vůbec všemi čudlíky, tytyty!) a tak si ani nestihnu všimnout, jak došlo k tomu, že se zorbovací koule pomalu ale jistě vyfukuje. Prý je píchnutá, takže ji budou záplatovat a půl hodinky by mělo lepidlo schnout. A pak už hurrrrrááááá na svou jízdu!!!
A Adámek zatím opakuje své kolečko a je rozdováděný čím dál víc… Jen mi najednou připadá, že tu je nějaké větší ticho, než dřív… Jasně, hudba ztichla a nevrčí kompresor, který permanentně vháněl vzduch do nafukovací rampy. „Vypli proud!!!“ Aha, tak tady je zakopán pes…
Po další hodině se dozvídáme, že je jim to opravdu moc líto (nejsou sami), ale dneska se jim plánovanou atrakci s největší pravděpodobností nepodaří zprovoznit. Leda by si proud začali nějak vyrábět sami… Ach jo… Není ale všem dnům konec a můžeme si jízdu užít v náhradním termínu… Tedy máme na výběr – buď balíček kosmetiky v hodnotě 1500,- Kč a nebo poukaz na 2 jízdy v bubblu… Myslím, že není nad čím uvažovat. Přišla jsem si pro adrenalin, tak ho ze sebe (nebo do sebe?) dostanu, proud neproud… 🙂
Napsal/a: babofka
Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (11 vyjádření)
Quen, tak už ses pokračování evidentně dočkala… 😉
Petro, olomouckou věž v ZOO neznám, ale byla jsem jednou na plzeňské věži a lepila jsem se zády na zdi věže a odmítla se jít podívat blíž k zábradlí… :-)))
A jestli máš na mysli takový ten kolotoč, kde je autíčko, vrtulní, kůň, atd… tak o tom něco vím… byla jsem na něm s Adámkem kvůli jištění, kdyby se rozhodl vystupovat z formule a po výstupu mi taky nebylo valně. A to nebyl žádný fofr… :-)))
Cha cha, Petro, na věž v olomoucké ZOO jsem vylezla snad jen jednou. Když jsme tam byli s táborem, tak jsem dobrovolně zůstala dole s těmi „svěřenci“, co se jim nahoru taky nechtělo.
Teď nás pomalu ten výstup čeká pomalu zase, holčičky rostou. No, asi je pošlu jen s tatínkem…
;o)
Babofko, skvělé napsané, škoda, že musíme čekat na pokračování. Úplně jsem se vžila do té atmosféry…. i toho Adámka si živě představuju :-))
babofko, ruské kolo jsem přežila, ale bylo spíš menších rozměrů. Mně jako adrenalinový zážitek bohatě stačilo vylízt na věž v olomoucké zoo :-))), když jsem byla statečně nahoře (a asi celá zelená), tak se skupinka dětí rozhodla, že dolů poběží, už jen z té představy mi bylo zle, a když se ta věž začala kývat ze strany na stranu…
řetězák klidně oželím, myslím, že náhodní kolemjdoucí by moji „statečnost“ nemuseli ocenit ;-)) mně bývalo zle i na tom malinkým kolotoči s autíčkama, celou jízdu jsem si vždycky zpívala, takže pak bylo asi zle i mým spolujezdcům :-)))
babofko, kosmetiku bych taky nebrala :))) Narvala bych se Kinedrylem a hurá na to! :))))
No, já se musím pochlubit, jedinkrát v životě jsem absolvovala centrifugu – bylo mi 19 a můj budoucí muž mě na ni prostě ukecal…. byla jsem zelená ještě dvě hodiny a víckrát bych na to nevlezla 🙂 (čím jsem starší, tím míň 🙂 ) -ale tuhle kouli bych si někdy i zkusila.
Jsem napnutá na další článek! 🙂
Petro, já jednou a už je to děsně dávno… 🙂 mno, pokud jsi na něm fakt nikdy nebyla, myslím, že bys to měla co nejdřív napravit! 😉 Aspoň jednou…
A bylas na ruském kole?
babofko, dala 😉 já nebyla v životě ani na velkým řetězáku ;-))))))) že bych byla málo zvědavá???? :-)))))))))
Petro, přiznám se, že jsem pár vteřin uvažovala, že by ta kosmetika asi byla praktičtější… 🙂
Ale myslím, že by ses určitě odhodlala… zvědavost by ti nedala… 🙂
Karamelko, pokračování je odeslané i s fotkami 🙂 já měla žaludek na vodě ještě při tom psaní článečku… :-)))
No, já bych shrábla tu kosmetiku a prchala pryč. Nebo možná bych prchala i bez kosmetiky ;-)), brala bych to jako znamení, že tam fakt nemám lozit. I když jak se znám, tak bych se asi ani neodhodlala tam přijít 😉
noooo sem úplně napnutá,žaludek lehce na vodě:-)))) těším se na pokračování. K
Mobile Sliding Menu