Pro letošní rok jsme, dá se říci, neměli v plánu jet na hory. Ačkoli v létě Tomášek říkal, že by se chtěl v zimě zase podívat tam, kde jsme letní dovolenou trávili, měli jsme několik důvodů, proč v zimě na hory nepojedeme. Ale když se kluci chtěli zkusit naučit lyžovat, co bysme pro radost dětí neudělali a nepokusili se jim přání splnit.
Bylo to sice opravdu na poslední chvíli (Tomášek si vzpomněl na hory poslední lednový týden a jarní prázdniny měli hned od 1. února ), ale podařilo se. Sice jsme byli ubytovaní jinde, než v létě, ale bylo to jen pár kilometrů. Nejeli jsme ani na celý týden, ale jen od čtvrtka do neděle. Na pátek a sobotu jsem klukům domluvila lekce v lyžařské škole v Českých Petrovicích. Já sama jsem na lyžích už dlouho nestála a vzhledem k problémům s kolenem asi ani hned stát nebudu a manžel na nich nestál nikdy. Takže školička byla jasnou volbou.
V pondělí (3 dny před odjezdem) bylo krásné, skoro by se dalo říci jarní, počasí a my trnuli hrůzou, aby na horách sníh vydržel a přání kluků se mohlo splnit. Ve středu naštěstí začalo trochu tuhnout a ve čtvrtek se zdálo, že zbytky sněhu čekají jen na nás. Když jsme se ve čtvrtek jeli na místo určení podívat, začalo sněžit a do pátečního rána napadlo tolik sněhu, že jsme mysleli, že se tam ani nedostaneme (manžel samozřejmě nechal sněhové řetězy doma – na co by prý byly potřeba, když není sníh). Ačkoli jsme vyjeli s předstihem, dorazili jsme jen tak tak, že jsme honem šli klukům půjčit na místě lyže, boty a helmu. Lekce jim začala s mírným zpožděním, ale myslím, že jim to vůbec nevadilo.
První den se učili, jak si lyže obout, jak mít správně nohy, jak se jezdí na vleku, jak sjíždět mírný kopeček a plužit. Tomáškovi i Tádovi to šlo skvěle. Druhý den se učili i zatáčet, zkoušeli slalom (ten šel tedy líp Tomáškovi, přeci jen je o něco starší a dokáže se líp soustředit). Tádovi se teda zalíbilo padání, ale nakonec i on se naučil, co se naučit měl. Sjížděli svah krásně, bez pádů. Pravda, po 2 hodinách už byli značně unavení a ke konci už to šlo docela ztěžka, ale přesto. Za ty 2 dny na lyžích se naučili spoustu nového a náramně si to užívali. Každý měli svého instruktora a bylo to fajn. Donesli jim jako poděkování malou bonbonieru a oba instruktoři měli radost, prý se jim to stalo poprvé, že jim děti takto poděkovaly.
Každopádně doma nemluví o ničem jiném, než o lyžování a o tom, jak příští rok musíme jet na hory na celý týden. Těší se, jak zase budou lyžovat a příští rok už společně s Páťou.
I těch pár dní na horách stálo za to. Báječně jsme si to užili a kluci nás překvapili, jak jim to lyžování krásně šlo. Až tedy na to, že jsme si domů přivezli neskutečně ošklivou chřipku, ze které se ještě pořád dostáváme.
