Já, moje děti a hudba

Rodiče mě přivedli do světa hudby v první třídě, přihlásili mě na místní LŠU a já u klavíru vydržela 12 let. Táta se mnou dost dlouhou dobu pravidelně cvičil. Bylo to velké cvičení vůle, trpělivost a důslednosti. Přehrávání stupnic nahoru dolů, etudy a občas i nějaké hezké skladbičky. Ale radosti v tom bylo méně, než by mohlo být a než bych dětem přála.

Až moje vlastní děti mě přivedly na cestu směřovanou k waldorfské pedagogice, k svobodné výchově, k filozofii Rudolfa Steinera a také k „hraní si“ i v hudbě. Objevila jsem kouzlo improvizace, našla si nástroje jako kantela, zvonkohra, tibetská mísa, různé flétničky, bubínky.

Hraní bez not, velkého úsilí a snažení, ale zase se zaujetím námořníka objevitele, nacházíme nové melodie, nápěvky i písničky, které známe. Můžeme společně svobodně tvořit. V pentatonice není žádné disharmonie. Vesmír s námi ladí a my ladíme s ním. To je RADOST!

Souzním s jedním výrokem Rudolfa Steinera „Výchova je především sebevýchova“ a tak děkuji svým dětem, velkým učitelům, že jsme spolu znovuobjevili kouzelný svět tónů a melodií.

Když jsem hledala, kde pentatonické hudební nástroje zakoupit, moc možností u nás v ČR jsem nenašla, nakonec mi zvonkohru Auris dovezla kamarádka z Vídně. Byli jsme z ní nadšení!

A tak mě napadlo, si ve své mateřské dovolené vytvořit malý e-shop, který by takové nástroje nabízel…

Děkuji všem, kdo mi s tím pomohli:

Tento příspěvek byl zařazen do soutěže Pojďte si povídat … v červnu 2011. Stačí se zapojit do diskuse Děkuji.