Ach ta garsonka…

bublais
13 roky ago
• Categories: Jen tak

Když jsem po čtyřleté známosti se svým přítelem nastupovala do čtvrtého ročníku střední školy, konečně se mi splnil sen. K 19.narozeninám jsem nám našla byteček, který byl ihned k pronájmu. Předsíňka tak akorát pro jednoho, kuchyň taktéž a představa života v 16ti metrovém obýváku mi tenkrát vůbec nevadila.
Po pár měsících jsem si vyprosila koťátko, který samozřejmě byt pana doktora jak se patří pořádně zdevastovalo, nevyjímaje kožených dveří…
Bydlelo se nám dobře, až na každoměsíční otravování pana domácího, který si chodil pro nájem, a na závistivé sousedy-důchodce, kteří nám dělali naschvály. Zavírali dveře před nosem, chodili si stěžovat na hudbu, televizi, přestože jsme tichá, resp.klidná domácnost. I to krmení racků z okna mi zakázali 🙂
Po prvním roce našeho společného bydlení jsem otěhotněla a pořád přemýšlela, kam to naše malinkatý miminko jenom dám. Těhotenství jsem jakžtakž v přehřátém panelákovém bytě přežila a jednoho letního dne k nám do „velebytu“ přibylo (o měsíc dřív) miminko. Zřejmě přes den nejspavější na světě, zato v noci nejuřvanější. Celonoční pláč byl na denním pořádku a já se ve 22hodin běžně vykrádala z baráku na noční procházku s kočárkem, jen aby Kubíček usnul… Samozřejmě, že to nezůstalo bez povšimnutí a důchodci mi dávali na jevo, že ruším noční klid…
Když byl Kubovi rok, konečně jsem mohla v klidu nakrmit naposledy racky, zamknout na dva západy a vrátit klíče… Přestěhovali jsme se do baráčku za Prahu, s velkou zahradou a s kuchyní tak akorát pro tři.