Ve třetím setkání ve stylu retro se podíváme do doby, kdy magazínu VašeDěti.cz byly skoro čtyři roky…
Možná si na některé z článků, příspěvků či komentářů pamatujete. Nebo jste o VD ještě v té doby neměli ani ponětí. Ať tak, či tak, pojďte se vrátit do minulosti…
Na začátek jsem vybrala něco k pousmání. Je tady zase Tamina!
Tamina se tentokrát věnovala nejkrásnějším devíti měsícům nejen v jejím životě. Ovšem v jejím pojetí se usměje každý…
Přichází domů manžel s oblíbenou žertovnou otázkou na rtech: „Cos tady celý den dělala?“ Bez jakýchkoli
3. měsíc
Miminku na ultrazvuku bije srdíčko, vše je v pořádku a já dostávám konečně těhotenskou průkazku a přemýšlím, jak se vyrovnám s pokynem sestry, abych přišla příště nalačno. Smlouvám s ní aspoň o kapku kafe nebo čaje a vyhrožuju poblinkáním sesterny. Směje se a povoluje mi trochu vody.
Přicházím domů a rozrážím dokořán všechna okna: nesnáším vůni našeho domu. „Nepřipadá ti, že nám to tady strašně smrdí?“, vyzvídám na každém. Smrdí mi sprchový šampon, tělové mléko, je mi odporný olej na opalování, hnusí se mi jídlo, je mi odporný dokonce i rohlík s máslem a bílá káva. Jediné, co mi voní a na co mám chuť prakticky pořád, je pivo. Opuchly mi nohy a obličej a na bradě se mi vyrašil lišej záhadného druhu. Večer k nám přišlo pár známých na grilovačku. Cpou se masem a mají odporně mastné brady a prsty. Maso odporně smrdí. Manžel odlamuje nožičky špekáčku a dává je synovi, který mlaská a omastek mu teče po bradě. Odbíhám blinkat.
Přesně takovými příspěvky častovala návštěvníky VD Martyčka. Jeden z jejích článků s názvem „Možná přijde i…“ je skvělým ohlédnutím za nejkrásnějšími svátky roku…
Blíží se půlnoc a pod stromkem jsme zbyli už jen my dva s manželem. Už i já se začínám zklidňovat a s uspokojením říkám, jak jsme to všechno zvládli, čímž myslím především bez chorob a nervů (to, že nová hypermarketová světýlka po instalaci na stromek nesvítí, nás již tento rok ani nepřekvapilo) a čekám od partnera alespoň za tu likvidaci pavučin trochu uznání.
„No víš, asi jsem cynik, ale mě ty Vánoce už dávno nějak neberou.“
Zřejmě mu budu muset na příští rok dojednat toho Ježíška.
Nepochybuji o tom, že Žlababu si pamatujete. Její příběhy ze života se nesmazatelně zapsaly do dějin VD. Pojďme si některé připomenout…
Ríša má zítra tři roky a dnes napsal své první slovo
Nebojte se, maminko, vaše dcerka brzy zemře
Všechny články od Žlababy najdete tady.
Kdyby šlo o jen nějakou zkušenost. Ale pro tchýni, pro tu je třeba vytvořit speciální pravidla. Stejně tak, jako to udělala Quendolína. A pokud se ptáte proč, možná vám odpoví sama autorka…
Jelikož mám tři syny a předpokládám, že se do budoucna taky této roli nevyhnu, rozhodla jsem se nyní ještě v roli snachy vyzdvihnout několik bodů, kterými se potom budu řídit.
Nerada bych totiž byla takovou tchyní, o kterých se vypráví vtipy…
Rok 2009 přivítáme společně s Bramborkou, která zásobovala VD skvělými příspěvky z jejího života. Někdy šlo o popisy radostných chvil, jindy bylo znát trápení. Bramborka se ale snažila brát vše s humorem…
Nevím, jestli mi porozumíte, ale když jsme vozili kohokoli, kdo byl ochoten se s námi na tu ruinu (jak nám později soused taktně sdělil, koupil by ji tak za „sto“) podívat a když se rozjela celá ta úvěrová mašinérie, jediné, co mne v té době napadalo, bylo, jaká neskutečná drzost to ode mne je. Od člověka, který vzal kramle z VŠ, protože ho „přestala bavit“. Od člověka, který neudrží korunu a to, že má šanci získat úvěr, je jedině zásluhou trvalého platebního příkazu k úhradě (že tedy na peníze, které odešly, se špatně sahá). Pak jsme TO koupili.
Všechny články od Bramborky najdete tady.
Možná si říkáte, že to přece není tak dlouho. Věřte nebo ne, je to tak. Sandra se stala adoptivní dcerou VD v roce 2009.
Protože je to dnes přesně 4 roky, 5 měsíců, 3 týdny a 6 dní, co nám Petra „porodila“ VašeDěti.cz, vybraly jsme pro adopci stejně starou holčičku Sandru.
Sandra Klara je z Keni, žije pouze s maminkou a bratrem, tatínek jim zemřel. Sandřina maminka pracuje jako recepční, ale její výdělek nestačí na to, aby Sandře umožnila vzdělání. A to jí můžeme umožnit my, mamči z VD…
A pokochat se můžete i Sandřinými fotkami – z tehdejší doby a dnes.
Statistikám nedám pokoj a seznámím vás s dlouhodobě nejčtenějším článkem na VD.
Je jím příspěvek od Petry Choltové s názvem Mirena od A do Z, který sepsala Petra Choltová. Čteností předčil původně napsaný příspěvek z roku 2005.
Na Horempádem si určitě pamatujete. Nebo alespoň mně utkvěla v paměti ve chvíli, kdy se postavila proti právě nově příchozí Lien, jejíž „alternativní“ názory se nezdály více návštěvníkům VD. Jak šel čas, Horempádem změnila názor. A možná nejen ona…
Rozhodla jsem se tedy Horempádem připomenout – všechny její články a příspěvky si můžete přečíst tady.
Každá mince má dvě strany. To ví každý. A tak já napíšu o těch svých…
…stranách mince, pro a proti, předtím a potom…
Nevím, jestli dokážu své myšlenky zhmotnit do srozumitelných vět, tak kdyby se vám stalo, že nerozumíte – otočte si mincí – odpověď bude na druhé straně…
Zkuste si ještě připomenout, jak vypadala úvodní stránka VD v těchto letech…
Obrázek 1. – v březnu 2008 zmizela z hlavní strany „nástěnka“ a nahradila ji nabídka z Náměstíčka
Obrázek 2. – podoba VD z 11. 11. 2009