To, co vám teď napíši, je sice pravda, ale také velká hanba. Psal se rok 1972, byla jsem tři roky vdaná a najednou zjistila, že jsem těhotná. Bylo to úžasné, fantastické…, ale, kouřila jsem! A to po celou dobu těhotenství. Poslední cigaretu jsem zašlápla před porodnicí 21. 3. 1973 v 5,45 hodin.
Na porod nechci vzpomnínat. Na sále jsem byla sama a jedna stará, svobodná, tlustá, mrňává porodní asistentka. Bydlela v sousední vesnice a její pověst byla nevalná. Zřejmě se jí zdálo, že porod trvá moc dlouho, a tak se rozběhla a skočila na mně . Skočila mi přímo na břicho. Holčička se mi narodila v 11,05 hodin a naštěstí byla úplně zdravá, i když měla nižší porodní váhu. Pak přišel doktor. Mladý, pěkný. Musel mně zašít. Četl si jméno a i zasvobodna. To ho zaujalo. Řekl, že má studentku stejného jména. Řekla jsem mu, že je to mladší sestra. Dodnes cítím, jak mi bylo trapně. On látal a já trpěla, protože mi vyprávěl, jak moje sestra je dobrá.
Jenže, Barunka byla malinká a neuměla pít ode mne. Proto brzy přešla na umělou stravu a já zase na cigaretu. Kouřila jsem jen v kuchyni.
Čas běžel a z mého miminka se stávalo batolátko, předškolačka, školačka a středoškolačka. Vždy byla perfektní, problém začal na střední škole. Neuměla se učit. Problém byl v matematice. Profesorka ji vyvolala k tabuli a zadala např. : Jeden hrobník vykope hrob za 8 hodin, za kolik hodin ho vykope 8 hrobníků? Vzala to trojčlenkou a dostala kouli! Prý, do hrobu dva metry dlouhého se 8 hrobníků nevejde. Když jsem jí vysvětlovala, že je chytrá a má snad vůli se vše doučit, tak se mně zeptala, jestli mám vůli i já? Prý, proč kouřím, když vidím, že jí to vadí? Vzala jsem nedokouřenou krabičku a od té doby jsem se cigarety již nedotkla.
Dnes mám krásnou vysokoškolsky vzdělanou úspěšnou dceru, vnuk Michálek milující maminku a zeť Jiřík úžasnou manželku. Ale já si nikdy nepřestanu vyčítat, že na startu jejího početí a těhotenství byla cigareta.