Všude mají děti běžné čítanky. U Filípka ve třídě je tomu jinak! Čítanky pro děti vyrábějí rodiče. A jak to celé probíhalo? V říjnu proběhla u nás ve škole slavnostní schůzka. Sešli jsme se opravdu všichni. Výklad pro děti byl, že mají rodičům předvést, co se naučily v epoše českého jazyka. Předváděly práci v rytmické části – písničku, u které si přehazovaly pytlíčky různým směrem, abecedu tam i zpět a některé další básničky.
Do nazdobené třídy děti nastoupily podle dohodnutých pravidel s paní učitelkou. Sice každý z nich odvykládal to, co měl. Všichni ale po očku pokukovali po třídě – místnost vyzdobená, na lavicích pohoštění, které připravili rodiče a v hlavní roli „trůn“.
Po vystoupení dětí měla slovo paní učitelka, která děti navedla na téma čítanka. Děti, co potřebuje každý školák? Filip: „třídní knihu“… o zábavu postaráno. Děti netušily, že jsme celé prázdniny pro ně vyráběli čítanky na míru…
Po té, co uhodly, že se jedná o čítanky, paní učitelka četla jejich jména pozpátku. Každý z nich pak usedl na trůn a rodiče dětem předali čítanku.
Texty jsme měly přesně zadané – měli být opsané perem (tiskací a hůlkové písmo). A měli jsme tvořit obrázky. V tomto se vyřádil tatínek. Můj nápad, že poprosím celou širokou rodinu a každý si nakreslí 2-3 obrázky, neprošel. Tatínek vše zvládl sám! Klobouk dolů.
A Filipova reakce? … paní učitelka:
Doma si čítanku prohlédl. „Obrázky super, ale ty básničky a povídky jsou trapně jednoduché…!“ No, co se dá dělat? I tak bude muset projít cestou od nejjednoduššího, po složitější. Tak doufám, že alespoň tatínkovy obrázky mu budou tuto cestu zpříjemňovat.
… o pár dní později: Filip přišel ze školy a hned nám ukazoval konkrétní básničku téměř na začátku čítanky.
Bylo vidět, že je opravdu hrdý, že on jediný má u básničky o krtkovi zahradníka (-: A o to tady šlo: Být hrdý na své rodiče, na to, že pro mě něco udělali, a kolik času jim to zabralo, si uvědomí až někdy příště.
