Ne vždy dětem stačí přijít do školy se sešity, učebnicemi, vybaveným penálem a svačinou. Čas od času jsou potřeba i různé nestandardní pomůcky jako knoflíky, zelenina, vyfouknutá vajíčka a další, které občas dokáží domácí přípravu pěkně zkomplikovat. A právě o nich jsme si povídali.
Zatímco běžná příprava školních pomůcek se dá bez větších zádrhelů zvládnout, ty neobvyklé dokáží znepříjemnit život dětem, rodičům i učitelům, i když každému z trošku jiného úhlu pohledu. Zajímalo mě proto, jak se o nestandardních pomůckách dozvídáte, případně jaký způsob by vám nejvíc vyhovoval.
V diskuzi se ukázalo, že ve většině případů informace předávají přímo děti – ústně nebo formou zápisu v deníčku. Jenže slovy učitele Vítka Březky, průvodce sérií Vši ve škole:
Jeho slova potvrzuje se své praxe i zbynula:
Učinné řešení nabízí Ivana Málková, lektorka Vědomé pedagogiky, která doporučuje všem učitelům domluvit se předem s rodiči, vybrat peníze a pak průběžně žákům pomůcky nakoupit podle toho jak budou potřeba. Na konci školního roku by pak mělo proběhnout vyúčtování. Na případné námitky, že to může být časově náročné, odpovídá:
I zde je podobného názoru zbynula:
A jak se zdá, tak na řadě škol tento systém funguje, v diskuzi ho zmínilo několik z vás a sama s ním mám také zkušenost, i když u nás se „třídní fond“ využíval jen na některé těžko dostupné pomůcky, případně materiál na tvoření, který je třeba koupit vždy v mnohonásobně větším množství, než jaké jedno dítě do školy potřebuje, a zbytek by se doma nevyužil.
Dozvědět se za tmy, že má dítě přinést druhý den jeřabiny (jako kdysi halina), je prekérní situace, která se dá vyřešit noční bojovkou nebo kompotem (když ho doma máte a když tato varianta projde u dítěte). Pokud na vás takovou situaci připraví dítě samo, protože zapomene, můžete to pojmout jako výchovný moment, který třeba povede k větší zodpovědnosti do budoucna.
Jenže občas na rodiče podobné chytáky chystají i učitelé, kteřé si možná neuvědomují, že ne vžy je reálné koupit i běžnou pomůcku jako je sešit ze dne na den. Někdo pak obíhá sousedy a obvolává známé, jiný to bere sportovně jako Marien. Prostě na vesnici nemá možnost ze dne na den některé věci nakoupit, takže když se nepodaří, nedá se nic dělat. Podobný postoj má i Peťka:
Člověk bez dětí školou povinných by si řekl, že řešíme prkotiny, jenže ony takové bezmyšlenkovitě zadané a tvrdě vyžadované rychloúkoly dokáží hodně narušit vztah mezi rodiči a školou. Svědčí o tom i Marinadina slova:
A o tom by to právě mělo být – o vzájemném respektu a spolupráci všech tří stran. Opět použiju slova Vítka Březky:
K tomu dodává, že vždy lze najít způsob, jak to udělat tak, aby to vyhovovalo všem. Řešením může být třeba email zaslaný rodičům alespoň s týdenním předstihem.Tuto variantu také několik z vás zmínilo. U Lussy to mají navíc promyšlené tak dokonale, že děti dostávají každé pondělí týdenní plán, v němž je přehledně napsané učivo včetně úkolů, co děti ten týden čeká a co mají do školy přinést.
V diskuzi pod nahrávkou Dneska si přineste bramboru, ze které jsem čerpala zasvěcené učitelské komentáře, zazněl názor, že přenesení veškeré zodpovědnosti za neobvyklé pomůcky na učitele neučí děti samostatnosti. Do jisté míry se s tímto názorem dá souhlasit. Ale myslím, že je třeba také zohlednit věk dítěte. Prvňáčci jsou zavalení spoustou novinek, na které musí myslet a které je potřeba hlídat, proto se není čemu divit, když požadované přinese sotva polovina třídy, obzvlášť když se učitel spolehne jen na ústní sdělení. Zatímco u starších žáků, kteří si bez problémů můžou neobvyklý úkol zapsat stejně jako ty běžné, by se při přiměřené časové rezervě dalo očekávat, že už si vše potřebné zvládnou zajistit. Obzvlášť v nejvyšších ročnících takové záležitosti už můžou bez problémů vše dokoupit sami.
Jak už jsem psala v diskuzi, vyučující by měl vzít v potaz i to, jak jemu samotnému nedostatek pomůcek zkomplikuje práci a podle toho se zařídit. Pokud to pro něj není zásadní problém a dokáže žáky i bez potřebného vybavení zaměstnat, není důvod nenechat vše na tom, jak to zvládnou sami vyřídit. Pokud mu ale nesplněný úkol zkomplikuje plánovanou hodinu, není od věci se na takovou variantu předem připravit, protože nastat může prakticky kdykoli.
Kromě toho, jakým způsobem se o tom dozvídáte, jsem se ptala i na nejneobvyklejší pomůcky, které jste kdy do školy museli přinést. Zprvu to vypadalo, že zvítězí Marinada se žížalou, ale konipas s adjou ji trumfly na celé čáře:
O tom, že kuriozní úkol může vzniknout i z pouhého přeslechnutí napsala uznevimco:
I papírenské zboží může být kuriozitou, pokud člověk neví, o co konkrétně se jedná. Překvapená byla takto neny, když měla dcera do školy přinést chlupaté drátky s pohyblivýma očima. Až v prodejně se záhada díky informované prodavačce vyřešila 😉
Připomnělo mi to situaci, kdy po celém městě nebyl k sehnání inkoust, protože s ním děti měly tvořit ve škole a každý si měl přinést jednu lahvičku. Na malém městě bohužel na to nebyly malé obchůdky připravené, takže úkol splnili jen ti nejrychlejší 😉 Naštěstí nakonec nebyl problém podělit se o inkoust v lavici, takže každý měl s čím pracovat.
S nestandardními pomůckami opravdu může nastat pěkná bojovka pro celou rodinu, obzvlášť když se o nich rodiče dozví na poslední chvíli, ať už díky zapomnětlivému školákovi, nebo učiteli, který úkol zadá ze dne na den.
Obecné řešení podle Vítka Březky spočívá v tom, že se všichni zúčastnění naučí vzájemně si vycházet vstříc a uvědomí si, že je potřeba tolerovat různá rodinná prostředí, čas rodičů, ale i učitelů.