ŠVD: Jaké psací pero pro školáky, aneb moje nervy s gumáčem

Moje mladší dcera je už v páté třídě a i když jsem si myslela, že psací pomůcky řeší pouze rodiče mladších školáků, spletla jsem se. Dcera totiž začala používat tzv. gumovací pero. A já trpím. Někdy pouze skřípu zubama, což dříve či později odnesou mé zuby. Jindy ale skřípou moje nervy, a to tak, že návštěva psychiatrického zařízení je na spadnutí. Až mě na VD delší dobu nepotkáte, věřte, že důvodem bude psací pero.

Moje dceruška, dnes již nakažená pubertou v pokročilém stavu, začala používat gumovací pero. Od té doby přestala myslet, co píše a jak píše. Proč taky! Vše lze bez problémů vygumovat a přepsat. Fakt, že jsou pak díry v sešitě, jí vůbec nevadí. Vesele vygumuje i celou větu a nechá klidně řádek prázdný. A pohoda. Ona je úplně v klidu a naprosto nechápe, co mi na tomto způsobu psaní domácích úkolů vadí. Pravděpodobně to nevadí ani paní učitelce, takže žádný problém. Ano, i přes tento nešvar má výsledky ve škole pěkné, takže bych to řešit asi neměla. Ovšem nedá mi to.

Za její spotřebu náhradních náplní do tohoto úžasného pera by se nemusel stydět žádný spisovatel. A tak si říkám, zlaté plnicí pero, které jsem používala ve škole já. No ano, to jsem zase měla v sešitě občas solidní kaňku či flek modrošedorůžové barvy, který vznikl po usilovném „pijákování“. Mimochodem, znají vůbec dnešní děti piják? V sešitech už myslím ani není, nebo ano?

Takže vlastně suma sumárum, kdo na tom byl s úpravou a vzhledem školních sešitů lépe?

Nedalo mi to a zeptala jsem se paních učitelek, jaké pero doporučují dětem ony:

Jarule doporučuje klasické plnicí.

Rodičům to nenařizuji, jen povím, které a proč doporučuji, které a proč ne… ale výběr nechám na nich. Jsou rodiče, kteří si rady vezmou k srdci a zainvestují do plnicího, ale jsou taky rodiče, podle kterých je to jedno a koupí nejlevnější tornádo – které já fakt u prvňáčků  nerada vidím – píše tence, takže děti mají tendenci zbytečně tlačit (což je nežádoucí jev) a nenavádí k správnému úchopu.

Být moje dcera ve třídě u paní učitelky Jitky, měla by s gumáčem (můj pracovní výraz pro tento vynález) útrum.

S perem je to složitější. Učím prvňáky poprvé, takže jsem ve fázi přemýšlení, zatím mi všichni píšou tužkou a dostali na Vánoce obyčejné Tornádo od Centropenu. Za sebe bych nejdraději všem nakázala obyčejné plnicí pero a čím dál víc se utvrzuju v tom, že bych to mohla udělat, když čtu různé diskuse na toto téma. Nevím, asi až dojde na lámání chleba, tak doporučím plničku, povolím Tornádo. Rozhodně zakážu gumovací pero a Stabilo easy, i když ho už bohužel někteří mají… Ale psát mi tím prostě nebudou.

Jitka dodává svůj názor i z pozice maminky školačky:

Letos mě dcera zlomila na gumovací pero a nejsem vůbec nadšená… zbytečně totiž gumuje, není to úhledné… ale už je větší a líp si to ošéfuje… Má kriteria, u kterých ví, kdy jí to zabavím a jde zpátky na plničku.

 

Nechci určitě gumovací pero zatracovat, třeba moje kolegyně v práci ho sama úspěšně používá. Spíše se musím zamyslet, jak budu řešit svůj problém se vzhledem domácích sešitů u své dcerušky. 🙂

Apropó, co myslíte, uměly by dnešní děti psát brkem?