Moje mladší dcera je už v páté třídě a i když jsem si myslela, že psací pomůcky řeší pouze rodiče mladších školáků, spletla jsem se. Dcera totiž začala používat tzv. gumovací pero. A já trpím. Někdy pouze skřípu zubama, což dříve či později odnesou mé zuby. Jindy ale skřípou moje nervy, a to tak, že návštěva psychiatrického zařízení je na spadnutí. Až mě na VD delší dobu nepotkáte, věřte, že důvodem bude psací pero.
Moje dceruška, dnes již nakažená pubertou v pokročilém stavu, začala používat gumovací pero. Od té doby přestala myslet, co píše a jak píše. Proč taky! Vše lze bez problémů vygumovat a přepsat. Fakt, že jsou pak díry v sešitě, jí vůbec nevadí. Vesele vygumuje i celou větu a nechá klidně řádek prázdný. A pohoda. Ona je úplně v klidu a naprosto nechápe, co mi na tomto způsobu psaní domácích úkolů vadí. Pravděpodobně to nevadí ani paní učitelce, takže žádný problém. Ano, i přes tento nešvar má výsledky ve škole pěkné, takže bych to řešit asi neměla. Ovšem nedá mi to.
Za její spotřebu náhradních náplní do tohoto úžasného pera by se nemusel stydět žádný spisovatel. A tak si říkám, zlaté plnicí pero, které jsem používala ve škole já. No ano, to jsem zase měla v sešitě občas solidní kaňku či flek modrošedorůžové barvy, který vznikl po usilovném „pijákování“. Mimochodem, znají vůbec dnešní děti piják? V sešitech už myslím ani není, nebo ano?
Takže vlastně suma sumárum, kdo na tom byl s úpravou a vzhledem školních sešitů lépe?
Nedalo mi to a zeptala jsem se paních učitelek, jaké pero doporučují dětem ony:
Jarule doporučuje klasické plnicí.
Být moje dcera ve třídě u paní učitelky Jitky, měla by s gumáčem (můj pracovní výraz pro tento vynález) útrum.
Jitka dodává svůj názor i z pozice maminky školačky:
Apropó, co myslíte, uměly by dnešní děti psát brkem?