Vysvědčení? Vysvědčení!

Školní rok se pomalu pomaloučku chýlí ke svému konci, a tak mě napadlo napsat vám něco málo o blížícím se vysvědčení…Možná mě k tomu inspirovala tragédie, která se u nás stala před nedávnem – v období maturit. Z místní rozhledny totiž skočil mladý sebevrah, který neunesl tíhu toho, že neodmaturoval. Když pominu důsledky pro nás – uzavření rozhledny pro veřejnost do odvolání, musím se zamyslet, proč to někdo vlastně udělá?

Jednoznačně jsme se shodli na tom, že je to tlak z rodiny. A bojím se, že za pár dní zase bude televize Nova dávat v Televizních novinách relaci o tom, jak jsou přetížené linky bezpečí a děti se po vysvědčení bojí jít domů.
Proč proboha!?!?!?! Vždyť trojka z češtiny přece není důvod k útěku, ke strachu z výprasku…. Nebo je?
Vždycky jsem na závěrečné rodičovské schůzce zdůrazňovala rodičům, aby děti nestresovali výhružkami typu „však uvidíš, až to vysvědčení přineseš….“ apod. Vždyť celé pololetí (vlastně i šk. rok) vidí výsledky svých ratolestí v žákovských knížkách, v sešitech, v deníčcích … a pokud jsou tam dvojky, trojky, nemůže přece rodič čekat vysvědčení se samými jedničkami. Bohužel, někde to tak asi je. Nemůže každý mít jedničku a hlavně ji nemůže mít, pokud si ji nezaslouží.

Jeden závěr šk. roku byl pro mě hodně stresující jako pro učitelku a asi si na něj ještě dlouho při rozdávání vysvědčení vždy vzpomenu. Velmi záhy po odchodu dětí „na prázdniny“ na mě vlítla jedna maminka, proč synáček dostal tu dvojku z češtiny? Podle mě si ji zasloužil, podle maminky ne. Pochopitelně. Měla jsem zkažené celé prázdniny, protože mi neustále vrtalo hlavou, jestli jsem dotyčnému opravdu neuškodila. Budiž mi útěchou, že se v dalším ročníku potvrdilo, že ne, že jsem oznámkovala spravedlivě. Jenže…..

Už je to tady. Rodiče mají jistou představu a vysvědčení dopadne jinak. Nemá cenu děti strašit, bít, vyčítat kvůli výsledkům ve škole. Představte si, že dítě opravdu nemusí stresovou situaci zvládnout a neštěstí je na světě. Jak si to potom musí ti rodiče vyčítat, to si ani neumím představit.

Proto apeluji na všechny rodiče dětí školou povinných.
Připravte se předem na vysvědčení – určitě není lehké se smířit s tím, že tam nebudou samé jedničky, ale na druhou stranu to není žádná tragédie. Celé pololetí jste známky v žákovské viděli, takže máte přehled o tom, co asi máte čekat na vysvědčení. Nepřeceňujte možnosti svých dětí a pokuste se zareagovat kladně i na ty dvojky, trojky, čtverky – třeba tím, že nad zmrlinovým pohárem po vysvědčení si slíbíte, že v příštím roce se společně pokusíte o lepší výsledky.