…tolikrát jsi člověkem, praví české přísloví.
Výuka cizích jazyků je součástí vzdělání, jen se vyvíjí jazykové zaměření. Dříve patřila mezi povinné jazyky ruština, jiné jazyky, jako němčina, angličtina, francouzština se často vyučovaly jen nepovinně, jen pro zájemce.
Pokud si dobře pamatuji, s výukou ruštiny se začínalo v páté třídě, v sedmé třídě bylo možno si přibrat druhý volitelný jazyk. Žáci jazykově zaměřených škol začínali s jazykovým studiem již ve třetí třídě, v páté volili druhý povinný jazyk, v sedmé pak opět měli možnost nepovinné volby (třetího jazyka).
Po sametové revoluci se situace začala měnit. Ruština, jako jazyk „bratrských okupantů“, se dostala do pozadí, všichni se vrhli na studium angličtiny, němčiny, francouzštiny a dalších jazyků.
Umět jazyk je v dnešním globalizovaném světě, světě otevřených hranic, nezbytností. To si řada Čechů uvědomuje, přesto se do studia jazyků nějak moc nehrne. Institut pro sociální a ekonomické analýzy (ISEA) uskutečnil v loňském roce průzkum a zjistil, že:
• 27% obyvatel se domluví jedním jazykem kromě mateřštiny
• 14% se domluví dvěma jazyky
• 5% je schopno hovořit třemi jazyky.
Nejrozšířenějším jazykem je angličtina, následována němčinou (a často ten, kdo hovoří jedním z těchto jazyků, dokáže používat i ten druhý). Znalost jednoho světového jazyka je dnes takřka nutností, výhodou je schopnost domluvit se dvěma a více jazyky. Na vzestupu je ruština a nově třeba čínština.
Klesat na duchu ale nemusejí ani dospělí, dokonce ani ti, kteří se řadí mezi věčné začátečníky. Dle odborníků se každým dalším pokusem jejich jazykové schopnosti rozvíjejí a prohlubují.
Jazyková vybavenost je důležitá pro uplatnění na trhu práce, usnadňuje přeshraniční spolupráci, mobilitu, člověku ale přináší i další pozitiva: posiluje jeho argumentační a komunikační dovednosti, studijní výkon, ale posiluje také a rozšiřuje mysl.
Kolikrát jste člověkem vy?
