Taky si myslíte, že spojení vědy a zábavy je něco téměř nemožného? Ještě do nedávna jsem o tom byla přesvědčená (a to docela hluboce) i já. Když mi známá povídala o relativně nové atrakci, kterou lze s dětmi navštívit i v případě, že panuje špatné počasí, myslela jsem si, že pro naši čtyřletou dcerku VIDA! SCIENCE CENTRUM v Brně nebude nejvhodnější.
Kdybychom neměli štěstí a nezískali volné vstupenky, asi bychom s návštěvou ještě nějaký rok váhali. Přece jenom, dát bezmála pětistovku (dospělý 190,- dítě 3-15 let 110,-) a pak se koukat na nudící se protivné dítě, to by každému dospělému zkazilo i ten nejsilnější a nejkrásnější zážitek.
Byli jsme ale limitováni platností vstupenek, které je škoda nechat propadnout a přenechat je není komu. A tak jsme vyrazili za neznámým dobrodružstvím. Michalka jako obvykle vyzvídala, kam jedem a co tam bude, ale nemohli jsme jí říct nic jiného, než že uvidíme a že se všichni necháme překvapit. I kdybychom jí sdělili, co jsme se dočetli na internetu, stejně by si neuměla nic moc představit, když jsme to neuměli ani my, dospěláci. Vodíková raketa, simulátor zemětřesení nebo vichru.
Dcerku zaujal už samotný vchod do VIDA! Centra, velký chobot, kde dobře funguje ozvěna. Pravdou je, že hra na budovatele alternativních elektráren bavila spíše mě, tatínek se zdržoval zejména u dopravního modelu města Brna a autodráhy ve tvaru brněnského automotodromu. Naše malá průzkumnice se nemohla odtrhnout od vodního toku, na němž přemisťovala zarážky a jednotlivé proudy tak uzavírala a tvořila přehradní nádrže, vypumpovaným proudem vody se taky snažila trefit plastové míčky do trychtýře. Kolem vodního areálu pak opakovaně závodila na motorce s dalšími malými návštěvníky. Bez povšimnutí nezůstala ani skluzavka, která vede z prvního patra do přízemí. Když už mě klouzání a zpětná jízda po schodech nahoru omrzelo, nalákala jsem dcerku na moře.
Mácháním rukou jsme společně způsobovaly bouři a potápěly plachetnice i velké nákladní lodě. Po jedné obzvláště úspěšné bouři se ohlédnu, abych Michalce ukázala zvednutý palec, ale dcerka zmizela. Její pláč jsem v ruchu nezaslechla. Než jsem začala z plna hrdla hulákat a vyvolávat paniku, napadlo mě doběhnout ke skluzavce. Michalka stála v prvním patře, koukala dolů a volala:
Další atrakcí, která čtyřleté dítě spolehlivě zabaví, je trénink rychlosti a koordinace pohybu – skáčete po čtverečcích, které se postupně různě rozsvěcí a zhasínají, samozřejmě čím víc jich stihnete „zašlápnout“, tím úspěšnější jste.
Když jsme vyzkoušeli i hru na hudební nástroje a mysleli si, že se Michalka smířila s odchodem domů, museli jsme se ještě zdržet na pískovišti, v němž jsou zahrabané kosti a nejrůznější úlomky nádob nebo fosílie, a hrát si na archeology a jednotlivé kousky vyhrabávat a očišťovat štětcem.
Návštěvu VIDA! Scicence centra i přes naši počáteční nedůvěru doporučuji k návštěvě i s malými dětmi. Všechny exponáty určené dětem už od dvou let jsme asi prozkoumat nestihli, u těch pro větší jsem si tím stoprocentně jista. Motivací k další návštěvě je pro mě osobně možnost zkusit si jízdu na kole po laně zavěšeném u stropu. Tu jsem si přála vyzkoušet, ale buď bylo obsazeno, nebo si obsluha užívala zaslouženou přestávku.
Článek byl zařazen do soutěže Podělte se o tipy na výlety a vyhrajte, ve které můžete vyhrát za tip na výlet i vy. Výherci si budou vybírat knihy z edice Neznámé Čechy, kterou vydalo nakladatelství Mladá fronta.
Těšíme se na všechny vaše soutěžní příspěvky a přejeme šťastnou cestu a spoustu skvělých prázdninových zážitků vám i vašim dětem.
