Koncem května jsem v Diskutárně psala o své zkušenosti matky-řidičky (příslušnou diskusi najdete zde) .
Jak jsem jako matka dvou malých baletek vyšla vstříc kamarádce a přibrala její dcerku, abych děti společně dovezla na vystoupení baletní třídy. Nebylo to poprvé.
Než jsem vůbec poprvé do auta přibrala krom svých dvojčat třetí dítě, našla jsem si zákon o silničním provozu (zákon 361/2000 Sb. o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů).
Naší situace se týkal konkrétně §6 písm. f) tohoto zákona a ten říká:
Přepravovat ve vozidle kategorie M1 a N1 2), které je vybaveno zádržným bezpečnostním systémem a ve kterém jsou na zadním sedadle již umístěny 2 dětské autosedačky a nedostatek prostoru neumožňuje umístit třetí dětskou autosedačku, třetí dítě starší 3 let a menší než 150 cm na zadním sedadle pouze, je-li toto dítě za jízdy připoutáno bezpečnostním pásem.
Poprvé jsem takto vezla děti asi čtyřleté, aktuálně sedmileté.
A když jsme jely koncem května na baletní vystoupení, stavěla mě silniční hlídka – první v mém řidičském životě.
Dali mi dýchnout – v pořádku, zkontrolovali papíry – v pořádku, zkontrolovali auto – v pořádku.
Jen se jim nelíbilo usazení tří dětí na zadním sedadle.
Nebyla jsem schopná citovat předmětný paragraf, vytištěný zákon jsem s sebou neměla. Hádat se s policejní hlídkou jsem taktéž nechtěla, navíc jsem byla v časové tísni před vystoupením, a tak jsem se nechala ukolébat nízkou blokovou pokutou ve výši 100 Kč, kterou jsem na místě uhradila.
Ovšem na mou otázku, jak mám tedy děti přepravovat, se mi dostalo odpovědi, že „si to mám vygooglovat“.
Pak jsem to tu s vámi řešila a názory byly různé.
Já jsem přesto byla přesvědčená, že jsem v právu.
A když jsem zjistila, že jsem vyfásla 4 body, odhodlala jsem se podat návrh na přezkumné řízení. Všichni v mém okolí mě varovali, že když jsem podepsala doklad o blokovém řízení, že už je to uzavřená věc a nic s tím nezmůžu. Ale já to musela udělat – už kvůli sobě, abych si to jednou nevyčítala.
Incident se udál 25. 5., svůj návrh jsem posílala 25. 6. 2012.
Dlouho se nic nedělo, až asi 27. 8. mě na poště čekal dopis s červeným pruhem.
A v něm – rozhodnutí o zrušení blokové pokuty. Ovšem odůvodnění bylo napsané šalamounsky – v duchu pořekadla, aby se vlk nažral a koza zůstala celá.
Pro mě je ale důležitý výsledek.
Protože jsem do návrhu na přezkumné řízení psala i návrh na vrácení zaplacené pokuty včetně účtu, kam jej mají zaslat, očekávala jsem, že mi předmětnou částku zašlou automaticky.
Nestalo se tak – měsíc od vyrozumění o zrušení pokuty mi došel dopis z účtárny s dotazem, kam že mi mají poslat tu stokorunu.
Tak teď váhám, jestli to mám poslat obyčejně a riskovat, že peníze nedojdou, nebo to jako ten návrh na přezkum poslat doporučeně – a to už budu pomalu šul nul.
Ještě mi zbývá zkontrolovat výmaz trestných bodů.
Poučení pro mě?
I zdánlivě beznadějná situace má nějaké řešení a člověk se nemá vzdávat předem. Pokud jsem o něčem přesvědčena, udělám i zdánlivě zbytečný krok, i když mě od něj všichni odrazují.
A až mě příště bude stavět dopravní hlídka a já budu pochybovat o jejich verdiktu, nenechám se ukolébat nízkou blokovou pokutou a raději to nechám na přestupkové řízení.
Zákon o silničním provozu jsem si vytiskla a vozím ho u sebe.
Nikoho ze spolužáků či kamarádů mých dcer jsem od té doby nevezla – nebylo třeba.
Jednu chvíli jsem byla odhodlaná jít s děvčaty k pediatrovi nechat si písemně potvrdit jejich váhu – přehouply se přes 36 kg. Tudíž splnily jednu z podmínek zákona o silničním provozu a mohou být přepravovány na zadním sedadle bez autosedačky či podsedáku, jen s použitím bezpečnostního pásu. Podsedáky vozíme, k jednomu i záda, kdyby bylo nutno pro „podměrečného“ spolujezdce.
Trochu by mě zajímalo, jak by silniční hlídka zjišťovala aktuální míry (váhu či výšku) mých dětí. Ale radši pšššt, ať to zbytečně nepřivolám.