Vyhořelá na všech frontách: hospodyně, matka, milenka

16 roky ago
• Categories: Životní styl

Třiatřicetiletá Sandra byla ještě před nedávnem hrdá na to, jak dokáže zvládat péči o svého tříletého Fabiána a tříčlennou domácnost a zároveň být činná v zaměstnání. „Mám prostě dost síly, a taky disciplíny!“ ujišťovala vždycky s úsměvem tato mladá uzavřená žena. Ale pozorní posluchači si už všimli, že její slova znějí stále více jako zaklínání, a už je napadlo, jestli tu náhodou není přání otcem myšlenky…Jak vlastně vypadá takový běžný Sandřin pracovní den? Ve všedních dnech je čilý Fabián vždy půl dne v péči laskavé pečovatelky. Sandra se totiž brzy po porodu vrátila alespoň na částečný úvazek do zaměstnání, aby neztratila kontinuitu v oboru – je výrobní manažerkou jednoho vydavatelství. Dítě si velice přála, daleko více než její manžel, pětatřicetiletý Marek. Ten vždycky zdůrazňoval, že mu jde v první řadě o kariéru v automobilové branži, do které, jak připomínal, už vložil dost a dost energie. Svůj přísně vymezený volný čas využívá především ke sportovním aktivitám a cestování. Sám přiznal, že ani kvůli dítěti nehodlá v čemkoli ustupovat nebo se omezovat. Po dítěti toužila Sandra, a tak má za ně být také primárně odpovědná. Jestli si natolik důvěřuje, má to prý klidně zkusit. A to také udělala.

Přání a skutečnost

Jako snad každá žena v podobné situaci, i Sandra si představovala, že se manželův postoj změní, až bude dítě skutečně na světě. Mnoho otců opravdu vrůstá do své role teprve postupně, až jsou nakonec do svých dětí celí blázni. Sandra se však ve svých nadějích zklamala. Marek ji sice miloval, ale nejspíš nebyl rodinný typ. Samozřejmě „miloval“ i synka Fabiána a na veřejnosti se svým potomkem pyšnil. Doma mezi čtyřmi stěnami se však nemínil starostmi o dítě zabývat a navíc se jen stěží čehokoli vzdával.

Ty to zvládneš!?

Stejně jako dřív chodil Marek hrát o víkendech basketbal a neodpustil si ani lyžařské víkendové zájezdy s kamarády. Když se Sandra opatrně, ba prosebným tónem zeptala, jestli by „pro tentokrát“ nemohl zůstat doma a pohlídat Fabiána nebo s ním zajít na hřiště, aby zatím mohla doma uklidit, odpověděl Marek pokaždé stejně: „Řekla jsi přece, že to zvládneš! Vždyť jsi to tak sama chtěla! Teď na mě nechoď s nějakými nároky!“ Proti této argumentaci je Sandra bezmocná, vždyť to koneckonců opravdu sama chtěla. A tak jí nezbývá než skousnout rty a dál dřít. Kdyby se dnes Marek Sandry vážně zeptal, jak se cítí, musela by po pravdě odpovědět: „Mizerně. Jsem úplně vyčerpaná. Jako bych už necítila nic – ani radost, ani nic jiného. Nejradši bych si přetáhla peřinu přes hlavu, abych už o ničem nevěděla.“ Ale Marek se neptá. Domnívá se, že Sandřina špatná nálada a skleslost mají jiné důvody a že to přejde „samo“. Ale ono to samo nepřechází.

Rozmanitost symptomů

Akutním syndromem vyhoření trpí dnes nejen učitelé a učitelky, sociální pracovníci a další lidé, kteří se starají o jiné, ale stále více také ženy bojující „na všech frontách“, protože jsou to zároveň pracovnice v zaměstnání, matky, manželky a hospodyně. Pro rizikovou skupinu jsou příznačné postoje, činnosti a zaměstnání, které souvisejí s maximálním nasazením a angažovaností. Obraz této závažné psychické i fyzické poruchy lze jen stěží vymezit. V komplexu syndromu vyhoření se může manifestovat přibližně 130 nejrůznějších, mnohotvárných tělesných i duševních symptomů. Je to dlouhý seznam – od bolestí hlavy a nespavosti až po ztrátu motivace.

Fáze vyhoření

Při bližším pohledu můžeme u této poruchy rozlišit tři fáze. První fází je prohlubující se vyčerpanost. Vrátíme-li se k Sandře, ta ještě před rokem byla poměrně aktivní, scházela se občas po práci v městském parku se svými přítelkyněmi, rovněž matkami malých dětí, nebo si domluvily hlídání dětí, aby mohly jít společně do kina. Dneska si připadá „úplně vyřízená“ na to, aby vůbec někam šla. Ubývá jí nejen tělesné energie, ale také duševních zájmů. Jestliže si dřív přečetla aspoň noviny, dnes už si připadá natolik vyčerpaná, že se jí do takových složitostí ani nechce. I hra s malým Fabiánem je dnes pro ni občas tíživá, zvlášť od té doby, co přestal v poledne spát. To bývala pro Sandru užitečná a příjemná pauza. Někdy by svou vyčerpanost nejraději vykřičela do světa, kdyby i na to nebyla příliš unavená.