Možná se vám to někdy taky stane – po náročném dni přijdete domů a doslova sebou praštíte do postele. Bolí vás „celý člověk“ a nikdo po vás nesmí nic chtít. Jste prostě unavení…
Podobně se často cítí i maminky malých dětí; všechno to hraní, vaření, přebalování, praní a další nezbytné činnosti jim dají opravdu zabrat. Únava však k našemu životu patří, je to přirozený biologický signál, který nás upozorňuje, že si potřebujeme odpočinout. MUDr. Martin Nouza z pražského Centra klinické imunologie vysvětluje: „Únava není samoúčelná, ale hraje v našem organismu neobyčejně významnou výstražnou roli. Varuje nás před přetížením a je důraznou výzvou k odpočinku a přerušení dosavadní činnosti.“
Pokud jsme ale unaveni stále a máme pocit, že už nic „nezabírá“, stojí za to zamyslet se nad svým životním stylem. Možná je chyba v naší životosprávě, nebo jsme si prostě nechali „naložit“ moc práce.
Proč jsme unaveni
Unaveného člověka poznáme celkem snadno; chybí mu to, čemu říkáme „jiskra“, působí povadle, neusmívá se, mluví tišším hlasem… Fyzickou únavu způsobuje tělesná námaha, například sport nebo třeba těžká práce. Při fyzické zátěži se ve svalech hromadí laktát, který je „odpadním produktem“ vznikajícím spalováním krevních cukrů. Proto nás po dlouhé túře bolí „celý člověk“, máme pocit těžkých nohou a ztrácíme rychlost i koordinaci pohybů. MUDr. Nouza upozorňuje: „Pokud přes tyto průvodní jevy pokračujeme ve fyzické činnosti, projevy únavy a vyčerpání se mohou stupňovat. Ve vypjatých situacích není výjimkou, že se nám třesou ruce a oční víčka, ztrácíme jistotu pohybu, máme nutkání na zvracení nebo se nám chce omdlít, hučí nám v uších a dělají se nám mžitky před očima.“
Únava nepostihuje pouze naše tělo, ale i psychiku. Pokud se zabýváme nudnou, jednotvárnou činností, snadno se vysílíme. Potká nás třeba při dlouhých přednáškách, kdy posloucháme monotónní hlas a celou dobu jenom sedíme. Po nějaké době se nám začnou klížit oči, a i když třeba spánku odoláme, cítíme se ke konci hůře, než kdybychom třeba skládali uhlí. Psychické únavě často čelí řidiči; při dlouhých cestách je mikrospánek mnohem větším nebezpečím než klimbání na přednášce.
Únava je také průvodním stavem infekčních nemocí. I když už máme chřipku dávno za sebou, cítíme se stále jako zmlácení a musíme více odpočívat. Podobný pocit míváme, pokud na nás „něco leze“. Není divu, podle MUDr. Nouzy nás stojí aktivace obranných mechanismů, boj s mikroorganismy a následné uzdravení mnoho sil. Nesmíme proto podceňovat další rekonvalescenci. „Zotavování vyžaduje doplnění vyčerpaných energetických rezerv a dodání potřebných chybějících minerálů a vitaminů. Když se po chřipce stále nemůžeme,sebrat‘, nic nevydržíme, potácíme se jako mátohy, nejsme daleko od povirového únavového syndromu,“ vysvětluje imunolog Nouza.
Zvláštní formou je stav, kterému říkáme „jarní únava“. „Jarní únava má jistě řadu příčin, z nichž jen některým lze předcházet nebo je později příznivě ovlivnit. Únava v tomto období souvisí s proběhlou zimou, s minimem slunečního světla, s vysokým výskytem infekčních nemocí, s chybnou skladbou potravy, s nedostatkem vitaminů a dalších přírodních látek,“ vysvětluje Martin Nouza. Jarní únavu dobře znali naši předkové, i proto v kuchařkách našich babiček najdeme recepty na různé vitaminové „bomby“, jakými jsou například saláty z jarních bylinek nebo obyčejné kysané zelí.
Další příčinou zvýšené unavitelnosti jsou různé chronické i psychické nemoci, únava může také provázet podávání některých léků, případně je důsledkem konstituce daného jedince. Subtilní slečna prostě vydrží méně než dobře stavěný pořízek.