Osa trupu je myšlená čára procházející celým tělem. Začíná mezi chodidly, v jejich přední části, prochází středem těla a vychází ze středu temene hlavy vzhůru. Ve stoji, při chůzi vpřed i vzad je stále mírně nakloněna dopředu: „Jako by nám vítr foukal do zad.“
Váha těla spočívá na přední části chodidel. Máme pocit odlehčených pat, ale paty zůstávají na zemi: „Jako bychom měli pod patami pružinu (péro).“
Osa pánve je mírně nakloněna vpřed, při nadměrném sklopení osy pánve vzniká bederní lordóza. Hýžďové svaly stahujeme šikmo dolů k pánevnímu dnu: „Sešijeme zadeček.“
Tah slabin vpřed: „Na slabiny dáme světélka, která svítí dopředu.“
V pase protažení vzhůru. Pohladíme si oblast pasu: „Do pasu si zapneme širokou gumu.“
Pro dospělé: „Vytvoříme svalovou šněrovačku.“
Hrudní kost vyneseme vpřed a vzhůru. „Položíme si tam světélko, které svítí do prostoru, aby ho všichni viděli.“ Nebo: „Na hrudní kosti leží orosená růže. Kapičky dopadají na palce u nohou. Komu stékají po bříšku, musí břicho schovat.“
Tah ramen do šířky a dolů. Položíme prsty rukou na začátek klíčních kostí a pohladíme je až k rameni. Je to: „Ramínko na sukni, široké tak, aby se na něj vešlo celé jméno.
Na konci ramínka jsou háčky, na těch jsou volně zavěšené paže. Z konečků prstů kape voda na malíčky u nohou“ (zcitlivění prstů).
Paže se při chůzi pohybují uvolněně, střídavě vpřed a vzad. Rozsah pohybu vpřed je o něco větší. Pohyb vychází z ramene, ne z loktu: „Paže se kývají jako po kolejničkách, které jsou rovnoběžné.“
Tah lopatek dolů. Pohladíme lopatky a na jejich spodních hrotech lopatek cítíme:
„Gumové pásy (kšandičky do tvaru V), které táhnou lopatky dolů.“
Protažení šíje vzhůru. „Mezi obratle na krku dáme bublinky a tím je oddálíme od sebe do výšky.“
Brada je rovnoběžně s podlahou. Bradu položíme na hřbet ruky, na „tácek“.
Tah temene vzhůru. Na temeni cítíme z vlasů „provázek, který nás vytahuje nahoru jako loutky v divadle“. Nebo se „chceme svými vlasy dotknout stropu“.