Souvislosti

Těžko říci, jak často si dokážeme my samotní dávat věci do souvislostí. Myslím si, že pro řešení mnohých složitějších situací je to velmi potřebné – ať se jedná o úkoly v domácnosti nebo v zaměstnání. Nicméně já bych se ráda dotkla jiné otázky a to „Do jaké míry si dávají informace o pacientovi do souvislostí lékaři a jak je vyhodnocují?“Hned vysvětlím, jak mne tato krátká úvaha vůbec napadla. U skupiny obyvatel staršího věku se předpokládá, že musí nebo budou muset pravidelně navštěvovat praktického lékaře. Ten jim ve většině případů dříve nebo později objeví vyšší krevní tlak, vyšší hladinu cholesterolu nebo cukru v krvi. A tyto příznaky se mohou zcela samozřejmě kombinovat. Pro lékaře tak začíná, troufám si říci, dobrý byznys. Sobě si tak zajistí pravidelného klienta, který bude chodit pro léky, on mu čas od času změří tlak a vybere regulační poplatek. Pacient se stane častým návštěvníkem lékarny, kde rovněž podpoří koloběh peněz – neb na většinu předepsaných léků bude doplácet někdy nemalé částky. To vše pro dobro pacienta – proč bychom mu to nedopřáli?

No ano, ze srdce přeji každému z nás, kdo má nějaký zdravotní problém, aby se mu pomohlo. Nicméně z vlastní rodiny znám případ, kdy si troufám tvrdit, že podrobnější sledování souvislostí by ušetřilo jak peníze pojištovny, tak peníze pacienta a v důsledku by možná léčení příčiny problému mohlo předejít vzniku nějakých dalších komplikací, které by třeba jednou mohly nastat braním ne zcela vhodných léků.

Abych byla konkrétní… V 18, 40, 50 a 60 letech lékař v rámci preventivních prohlídek zařídí provedení vyšetření cholesterolu a tukových látek v krvi. A bohužel v naší populaci se nachází čím dál tím více lidí se zvýšenou hladinou cholesterolu. A jaké je řešení zjištěné hypercholesterolémie (tj. zvýšeného množství cholesterolu)? Zkuste hádat…

Ano, výsledkem je, že pacient dostane radu, jak má udržovat dietu a většinou se dříve nebo později dostane i na léky, které mají hladinu cholesterolu snižovat. Jistě si teď společně souhlasně pokýváme hlavou, že je to přeci správné, ne? Ano, zcela jistě si pokývneme hlavou a ještě se podivíme, co autorka řeší. Chtěla bych se totiž dotknout otázky, proč lékaři důsledně nehledají příčinu toho zvýšeného cholesterolu. Proč??? Jsou limitováni penězi, množstvím možných rozšiřujících stanovení nebo množstvím informací, které si měly odnést ze školy?

Když mé mamce objevil lékař vyšší hladinu cholesterolu, automaticky obdržela léky. Od doby, kdy léky začala brát, uplynulo několik let (odhaduji, že to mohlo být cca 8 let). Po této době jsem já změnila svého odborného lékaře přes cukrovku. Byla mi provedena základní biochemická vyšetření a taky stanovení cholesterolu, který se ukázal o něco vyšší než by měl být. Proto jsme žačaly společně s lékařkou hledat příčiny. Poté, co jsem lékařce opakovaně potvrdila, že mi nikdo nestanovoval v krvi hormony štítné žlázy (ostatně poruchy štítné žlázy jsou z endokrinologického hlediska druhé nejčastější hned po cukrovce!), mi nechala provést odběr a stanovit jejich množství. A byla mi zjištěna hypotyreóza – tedy nedostatek hormonů, který způsobuje to, že některé metabolické pochody v těle nefungují tak jak by měly (laicky si troufám tvrdit, že tělo nefunguje tak účinně jak by mohlo). Řešení tohoto problému je relativně jednoduché – a to tablety, ve kterých se hormony tělu dodávají. S diagnózou hypotyreózy jsem se jednoduše smířila. Bylo mi vysvětleno, že pokud budu léky užívat tak, jak mám, hladina cholesterolu se srovná do normálu. A tak se taky stalo. Nicméně pro mě to nebyl konec vyvozování důsledků… Řekla jsem totiž mamce, ať přesvědčí jejího lékaře ke stanovení hormonů štítné žlázy i u ní, protože je toto onemocnění dost často dědičné. Lékař se nechal přesvedčit a hádejte, jaké byly výsledky… Mamka měla hormonů štítné žlázy ještě méně než já, takže dostala silnější léky než já. Ve výsledku méně pozorný čtenář ztratil nit, proto bych ráda vysvětlila, proč jsem mluvila o sledování souvislostí lékařem. Jsem totiž přesvědčena, že pokud by mamce po stanovení zvýšené hladiny cholesterolu bylo provedeno i stanovení hormonů štítné žlázy, mohla brát pouze léky na štítnou žlázu, nikoli ještě léky na cholesterol. Ve výsledku si myslím, že takto nastavenou léčbou by se léčila příčina „problému“ (hypotyreóza) a nikoli její důsledek (hypercholesterolémie). V ekonomickém důsledku – léky na štítnou žlázu jsou cca třikrát levnější než na zvýšený cholesterol, méně se na ně doplácí, tj. byla by nižší zátěž pojištovny i pacienta.

Bohužel, ačkoli na internetu najdeme spoustu informací, mnohdy je bez medicínského vzdělání těžké domýšlet to, co by měl dělat lékař (alespoň já jsem o tom přesvědčena). Proto svoji krátkou úvahu zakončím otázkou, zda máte podobnou zkušenost a zda si myslíte, že se najde alespoň malá část lékařů, kteří se snaží spíše řešit příčinu problému než její důsledek.