O jednom klukovi a šlehání bičem

Je to už hodně dávno, co jsem poznala kluka, o kterém chci psát. Píšu schválně kluka, a né muže:), tenkrát nám oběma bylo něco kolem osmnácti:) Když jsem ho viděla poprvé, řekla jsem si jen: „Hezkej kluk!“ Když jsme se potkali podruhé, pomyslela jsem si: „Ejhle! On není jen hezkej, ale i docela chytrej“…Však to znáte, asi se Vám to také někdy přihodilo:) Kdyby náhodou v tuto chvíli ještě někdo tápal – prostě se mi moc líbil!:) Jenže ouvej! Zkrátka to vypadalo, že já jemu ne:( Díky našim společným přátelům jsme se potkávali docela často a rozhodně nemůžu říct, že by se mi vyhýbal, ale očividně se mnou nekomunikoval…Trošku dost:) mě to mrzelo… Naštěstí zapracoval čas, potkávali jsme se, trošku poznali…a já pochopila – byl zkrátka balbutik. Vůbec jsem to o něm nevěděla, docela se se svým handicapem popral a dost na sobě pracoval, takže „to“ na něm bylo vidět jen tehdy, když mu na něčem (někom!:) hodně záleželo:) No:), a tehdy jsem to byla já:) Pokud nevíte, o co se jedná, spěchám Vás uklidnit! Né, nebojte se, na balbutismus nemůžete umřít, nakazit se jím, fyzicky nebolí… Baltutik se na první pohled ničím neliší od „nebalbutiků“:), ale stačí maličko – taková běžná věc – promluvit. Balbutismus čili koktavost.

Asi jste se s koktavostí už také setkali. Trpí jí už děti, věkem se může docela srovnat, případně se i ztratit. Pokud z ní však prostě „nevyrostete“, není léku, který by Vás koktavosti zbavil. Ale můžete se s ní poprat. Naučíte se správně dýchat, volit vhodná slova, případně se některým úplně vyhýbat…zkrátka dá to strašně moc práce… Prostřednictvím „toho kluka“:), o kterém jsem psala na začátku, jsem poznala pár lidiček, kteří zkrátka nemluvili jako když bičem mrská. Snad všichni mluvili o podceňování ze strany ostatních. Pokud osobně neznáte ve svém okolí někoho, koho se balbutismus týká, možná Vás ani nenapadne, jak moc může řeč ovlivňovat Váš život, jak moc ovlivňuje psychiku, bojíte se promluvit, koupit jízdenku, objednat jídlo, vyřídit cokoliv na úřadě, nakoupit…Dovedete si představit, co může znamenat třeba takový telefon pro někoho, kdo má problém promluvit už jen na „skutečného“ cizího člověka – prodavače v obchodě? Jediná „věc“, kterou při telefonování používáte, je řeč … a právě ta Vás zkrátka neposlouchá… Zkuste se učit cizí jazyk (s třiceti dalšími dětmi ve třídě), když Vás trápí i Váš vlastní jazyk…

Vlastní koktání ale není jediný problém, kterým tito lidé trpí. Fakt, že někdo koktá, nemá vliv na cokoliv jiného. Nejste chytřejší, hloupější, horší, lepší, šikovnější… Jenže už děti ve škole dovedou být zlí. Ale u dětí je naděje, že prostě ještě „neví“! Nevím ale, čím omluvit dospělého:(

Já se strašně nerada hádám, neužívám slovo d…l (není to anglicky ďábel:) a facku jsem v životě nedala…ale včera jsem vážně chtěla. Seděla jsem ve vlaku a přes uličku vzal jakýsi mladý pán hovor…a prostě koktal… Okamžitě se stal terčem živého zájmu dvou stejně starých (pardón, vlastně mladých:) mužů. Strašně jsem se styděla. Za ně. Vím, to nestačí…naštěstí zasáhl průvodčí. Teď možná řeknete, proč ten hovor, proboha, vzal? Musel přeci jasně vědět, že všichni kolem budou slyšet, že…no, že je v něčem trošku jiný, že zkrátka koktá! No, a co? Pro balbutiky je velmi důležité se nebát mluvit, prostě si to zkoušet a zkoušet… lidé na vozíčku se přeci také neschovávají za dveřmi svého bytu a koneckonců i hlupák má právo vyslovit se na veřejnosti, takže….

…takže Vám chci jen připomenout… až se setkáte s někým, kdo nebude vládnout řečí právě jako když bičem mrská, neskákejte mu do řeči, nedoříkávejte za něj slova a věty, tím mu nepomůžete. Jestli pomoci chcete, zkrátka „ho“ jen vyslechněte. Snad budete mít to štěstí a lidé budou naslouchat vždycky stejně i Vám…