i objev desmopresinu (mimochodem objev českého vědce Ing. Milana Zaorala) a uvedení tohoto léku do klinické praxe ve 2. polovině 70. let minulého století.
Definice dětské enurézy (latinsky enuresis nocturna), tedy pomočování ve spánku, se různí. Pro laiky řečeno je to stav, kdy jde většinou o normální plnění a následné vyprázdnění močového měchýře, ale bohužel na špatném místě v nevhodnou dobu – v posteli během spánku – a navíc ve věku, kdy už to společnost nepovažuje za normální.
Enuréza je někdy také definována opačně – jako počet „nocí, kdy postel zůstane suchá“. Většina pediatrů totiž nepovažuje občasné pomočení u mladších dětí (např. 1x za měsíc při stresové situaci) za enurézu. Stupeň pomočení může být různý – od zvlhčení spodního prádla až po úplné vyprázdnění celého obsahu měchýře do postele, někdy i několikrát za noc.
Pomočování je nutné řešit a léčit!
Většinou se udává, že by se dítě nemělo pomočovat po ukončeném 5. roce života, ale v některých zemích (např. ve Skandinávii) společnost toleruje i vyšší věk. Enuréze je třeba věnovat u dětí starších 5-6 let velkou pozornost, protože u nich představuje významný stresující faktor a může nepříznivě ovlivnit normální psychický vývoj jedince. Prvním odborníkem, u kterého by se měli rodiče s pomočujícím se dítětem objevit, je praktický lékař pro děti a dorost. V komplikovaných případech jsou dalšími konzultanty dětský nefrolog a dětský urolog, případně další odborníci. V každém případě je třeba co nejdříve odlišit inkontinenci (trvalý únik moči bez ohledu na denní dobu) od enurézy. Při podezření na inkontinenci má být dítě vyšetřeno v odborné ambulanci dětského lékaře a nefrologa již daleko dříve než v 5 letech. Inkontinence je charakterizována tím, že dítě není prakticky nikdy suché, prádlo je alespoň vlhké, když ne mokré.
Mokrou postel mohou mít nejen děti, ale i dospělí
Enuréza se vyskytuje velmi často, v první třídě se pomočuje ještě asi 10 % dětí. Ve věku 10 let jich stále zůstává přes noc mokrých vícekrát měsíčně asi 5 %. Stojí za to zmínit i fakt, že občas se pomočuje asi 1 % dospělých, to laické veřejnosti není většinou známo! Tyto údaje není jednoduché od dospělých získat, hlavním důvodem je stud postižených. Dospělí enuretici se většinou nepomočují tak často jako děti, ale kontrola suchého lůžka u nich významně vázne.
Moderní léčba enurézy
Základem počátečních opatření je vedení tzv. kalendáře enuretika, úprava příjmu tekutin a režimu vyprazdňování měchýře. Děti jsou např. několikrát denně vyzývány k vyprazdňování měchýře v bdělém stavu. Dále se osvědčuje motivace dítěte a rozumné odměňování při ústupu enurézy
ze strany rodičů. Tresty nemají smysl, dítě se nepomočuje úmyslně! Není jednotný názor na to, zda se mají enuretici v noci budit a nutit k cestě na toaletu. Pokud se tak děje, dítě musí být naprosto probuzené a uvědomovat si, že močí do záchodové mísy a ne do postele!
Hormon desmopresin kontroluje objem tvořené moči i v noci
Některé studie ukázaly, že enuretikům se v noci vytváří méně antidiuretického hormonu (ten omezuje noční objem moči) než dětem, které nemají s nočním pomočováním problém. Tento nedostatek může být řešen podáváním látky příbuzné antidiuretickému hormonu – desmopresinu, který rovněž významně snižuje noční produkci moči, a tak menší obsah moči v měchýři nevede k jeho bezděčnému a nekontrolovanému vyprázdnění. Zahájení léčby desmopresinem má zpravidla rychlý efekt. Tento lék je v léčbě enurézy celosvětově úspěšně a široce používán již více než 30 let. Pokud je lék vysazen dříve, než stačí celý systém regulující zahuštění moči a snížení jejího objemu dozrát, může se enuréza po jeho vysazení léku znovu vrátit.
Další možnosti
Dalším významným opatřením, které je efektní při léčbě enurézy, jsou tzv. alarmy. Jde o jednoduché zařízení, které signalizuje únik moči do prádla, resp. do lůžka, a spustí již po úniku prvních kapek moči alarm, který má dítě probudit. Smyslem je vytvořit podmíněný reflex – naplněný měchýř má vést k probuzení a močení na WC. Oproti desmopresinu se ale efekt neobjevuje tak brzy, často trvá i několik týdnů, než se dítě začne budit samo. Naopak výhodou je fakt, že pokud je tento přístup efektní, po vysazení alarmu se enuréza už nevrací.
V minulosti se dost často užívaly ještě preparáty ze skupiny antidepresiv, např. melipramin. Od použití této skupiny se v posledních letech ustupuje. Při předávkování má lék výrazné toxické účinky a dokonce byla popsána řada otrav při náhodném požití melipraminu mladšími sourozenci.