V minulém článku jsem se snažila popsat, kdo všechno a za jakých podmínek se může stát dárcem krve. Vyzkoušela jsem si to i na vlastní kůži. A mám ze sebe velmi dobrý pocit. Možná, že mé rozhodnutí darovat krev zachrání dnes možná zítra život nebo pomůže k uzdravení druhých lidí.Lékaři doporučují den před odběrem vyloučit ze stravy tučná jídla. Ráno se můžete lehce nasnídat a pokud možno vypít hodně tekutin. Kuřákům doporučují minimálně 3 hodiny před odběrem nekouřit. Nejen kvůli sobě, ale i kvůli potencionálnímu příjemci krve.
Přišla jsem ráno na transfúzní stanici a prokázala se platným průkazem totožnosti. Je totiž nutné se při každém odběru prokázat. Dostala jsem spoustu papírů na čtení a k podpisu. Začala jsem tedy číst „poučení pro dárce krve“. Důrazně upozorňují na to, že musím být zcela zdráva a že odběr, pokud bych nebyla, mi může i ublížit. Ujišťují, že všechny odchylky od normálních výsledků mi budou nahlášeny. Vím, že mohu kdykoliv své rozhodnutí darovat krev změnit. Seznamují mě s nežádoucími reakcemi po odběru, které mohou nastat. V prvé řadě je to krevní výron, modřina, vzniklá mimo jiné i špatným stlačením místa vpichu po odběru. Mohu ale i omdlít, je to celková reakce, můj krevní oběh se nedostatečně přizpůsobí změnám při odběru. A pokud bych absolvovala přístrojový odběr, může mi kolísat hladina vápníku a já mohu pociťovat křeče. Pokud by se hladina nedoplnila, můžou se křeče zvětšovat. Teď už i vím, že je důležité nahlásit příznaky, ať si jsem nebo nejsem jistá.
Byla jsem upozorněná na to, že zatajováním informací o svém skutečném zdravotním stavu bych mohla ublížit příjemci mé krve. Proto bych měla nahlásit i své rizikové chování, jako např. pohlavní styk s osobou infikovanou HIV nebo nemocnou AIDS, střídání náhodných sexuálních partnerů, pohlavní styk s osobou provozující prostituci nebo oddanou drogám. Jako rizikové chování lékaři považují i stýkání se s osobami, které mají infekční žloutenku, jsou léčeni na pohlavní chorobu. Rizikem je i absolvování akupunkrury, tetováže, piercing mimo zdravotnická zařízení. Endoskopická vyšetření, podávání transfúzního přípravku dárci, léčba hormony (růstový).
Dárce nesmí užívat drogy, nesmí být alkoholik a pokud užíval steroidy a nebo hormony nepředepsané lékařem (třeba i v minulosti), je nutné skutečnost nahlásit lékaři. Dárce nesmí užívat ani léky na lupenku, akné, vypadávání vlasů a zbytnění prostaty. Byl by to důvod vyřadit dárce na nezbytnou dobu – záleží na lécích.
Pak jsem vyplnila „Dotazník dárce krve“. Spousta otázek, které se většinou týkaly zdravotního stavu a mého chování, kvůli riziku nákazy (prakticky to, co jsem psala o odstavec výš).
Pak jsem chviličku čekala v čekárně, než si mě zavolají, aby mě přijali „počítačově“, hned potom jsem šla do místnosti určené na odběr vzorku. V této místnosti je odebrána krev z prstu a nebo z žíly na vyšetření krevního obrazu a hlavně krevního barviva. Jo a změřili mi teplotu.
Jakmile byly výsledky hotové, byla jsem poslána k lékaři, ten mi změřil tlak, puls. Zkontroloval výsledky, sepsali jsme anamnézu a prostudoval i můj osobní dotazník. Pak jsem se mohla ptát na to, co mě zajímá a na to, co mi není jasné.
Pak už mě čekal samotný odběr krve v jiné místnosti. Trval asi jen 10 min (čas je individuální 5-10 min). Byla mi vpíchnuta jehla do loketní jamky a odebráno 450 ml krve. Po ukončení odběru jsem zůstala ještě chvilku pod dohledem sestřičky a pak pomalu vstala a odešla. Doporučili mi se občerstvit, což jsem udělala. Při odchodu jsem dostala potvrzení pro zaměstnavatele, že jsem darovala krev. A šťastná, obohacená zkušeností dárce, jsem odešla domů.
Přes veškeré pokroky moderní medicíny je lidská krev stále nenahraditelná a ničím nezastupitelná. A je jí málo. Co když ji budeme jednou také potřebovat.
V dalším článku bych se chtěla věnovat už jen okrajově tomuto tématu. Každý dárce dostane i odměnu a o té se zmíním.