Když člověk onemocní, není to žádná radost. Pokud situace vyžaduje hospitalizaci nemocného, pak je třeba, aby blízcí byli informování o jeho zdravotním stavu.
Prvního dubna letošního roku vstoupil v účinnost zákon č. 372/2011 sb. o zdravotních službách. Tento zákon řeší i otázku podávání informací o zdravotním stavu.
V zásadě může nastat několik situací:
Pokud nemocný neurčí okruh osob, které lze o jeho zdravotním stavu informovat (třeba při neplánované akutní hospitalizaci v případě bezvědomí), pak mohou být takové informace poskytnuty jen osobám blízkým, tj. příbuzným v řadě přímé (rodičům a prarodičům, dětem, vnukům, sourozencům, manželovi/manželce či partnerovi). Nemocný však může i z této skupiny někoho označit jako osobu, která informována být nemá.
Při určení osoby s právem na informace o zdravotním stavu je třeba do zdravotnické dokumentace zanést tyto údaje: jméno, příjmení, adresu, vztah osoby k pacientovi, telefonní kontakt a rozsah poskytovaných informací.
Můžete také upřesnit, jakým způsobem mají být informace podány. Pokud toto není upřesněno, lze informace podávat pouze osobně. Po upřesnění může zdravotnické zařízení informace podávat i telefonicky, pomocí SMS, mailem či faxem.
Do zdravotnické dokumentace můžete nechat zaznamenat dokonce i fakt, pokud si nepřejete návštěvy jiných osob.
Zákon o zdravotních službách řeší i právo pacienta samotného na informace či nahlížení do zdravotnické dokumentace.
Zletilý a právně způsobilý pacient může do své dokumentace nahlížet vždy, dle potřeby, může si pořizovat kopie.
V případě nezletilých pacientů a pacientů zbavených způsobilosti k právním úkonům náleží právo na informace zákonnému zástupci (rodičům dítěte). Pacienta staršího 15 let musí lékař informovat o jeho zdravotním stavu v plném rozsahu, s výjimkou případu, kdy pacient není rozumově schopen těmto informacím porozumět.
Přeji všem, abyste tyto otázky mohli řešit pouze hypoteticky.